grafika 2 druhá grafika

Text vzniklý jako podklad pro akreditaci z léta 2008.

Profil absolventa oboru kresba a grafika – cíle studia

Absolvent ateliéru Grafika 2 by měl umět vytvářet obrazy.

K tomu během studia získal bohatou kreslířskou zkušenost. Na Grafice 2 se naučil používat kresbu nejen pro zachycování věcí, ale i jako nástroj myšlení a jako metajazyk výtvarného jazyka.

Bude tedy umět obrazy nakreslit, ale bude jim navíc rozumět, vidět za jejich vzhled a odhadovat zdroje jejich účinku.

Protože se na Grafice 2 intenzívně věnoval vidění, a vůbec vnímání, může být úspěšný v objevování krásy.

Studium pěstovalo schopnost nepředpojatého řešení nezvyklých, až absurdních zadání. Ta jednoznačně směřovala k tomu, aby si student svá jedinečná zadání dokázal nacházet posléze sám.

Ovládá umění vytvářet obrazy i díky tomu, že na Grafice 2 podlehl fascinaci klasickými i současnými podobami výtvarného umění a vstřebal jemu rezonující část paměti oboru. Ještě důležitějším zdrojem než samo umění je však pro jeho obrazy svět. V našem ateliéru se naučil nepodceňovat žádný zdroj inspirace.

Nastudoval technologii tvorby obrazů, zejména kreslířské a grafické techniky, podle svého osobního zaměření bude však mít z dob studia vytvořeno dostatečné zázemí i v přilehlých oblastech: elektronických médiích, malbě aj.

Měl by mít za sebou iniciační zážitek tvůrčí samoty, a také nezastupitelnosti týmové práce a účasti na generačním pocitu.

Je třeba zdůraznit, že naše specializace je z principu riskantní a bylo by proti jejímu smyslu, kdyby se studium doplňovalo „praktickými“ předměty, díky jimž by měl náš absolvent snáze najít uplatnění.

Přesto máme dost dokladů o tom, že se vzdělání na Grafice 2 osvědčuje u našich absolventů i tehdy, kdy jim okolnosti neumožní věnovat se původnímu oboru. Například reklamní průmysl oceňuje jejich schopnost vytváření obrazů, znalosti technologie, řešení neobvyklých zadání. V pedagogické praxi mohou navázat na percepční cvičení, práci ve skupině, výtvarnou erudici. Jindy je jejich kvalifikací prostě to, že se na Grafice 2 rozvinuli do pozoruhodných všeobecně kulturních osobností.

Studijní program Grafiky 2

Vymezovat studijní program Grafiky 2 definováním pojmů by bylo nepraktické, protože nás na každém pojmu zajímá nejdřív jeho rozpětí. Záměrně rozvíjíme protikladné rysy pojmu současně, i když při tom rutinně narážíme na paradoxy – výuka výtvarného umění je ovšem z principu sama paradoxní. Proto se pokusím program charakterizovat spíše v dualitách, které jsou v rámci spektra sice opačné, ale často komplementární:

Zabýváme se přednostně přístupy: tím, co je před vznikem, tj. základním nastavením a naladěním, neurčitými příznaky a náhodou, přičemž výsledek je pro nás v té chvíli jen pouhou konsekvencí. Pracujeme jakoby v základním výzkumu, nefixujeme se na praktické výstupy. Avšak v jiných souvislostech bazírujeme naopak na dotaženosti, na prezentaci, maximálně zohledňujeme roli diváka a začlenění do mediálního, kulturního a občanského kontextu.

Výuka na Grafice 2 je z povahy věci vysloveně individuální. Každý student má vlastní pole možností, vlastní silné stránky i své výzvy, a naším úkolem není rozdílnosti mezi studenty nivelizovat, nýbrž kultivovat. Přesto Grafika 2 zároveň posiluje vědomí náležitosti do celku, praktikujeme společná zadání napříč ročníky, ateliérové diskuze a akce, intenzívně komunikujeme naživo i přes elektronická rozhraní. Vycházíme z toho, že prostředí spolužáků bývá pro formující se umělecké osobnosti důležitější, než vliv samotných pedagogů.

Před tématem usilujeme o maximální míru nepředpojatosti, o „nevědění“. To ale nevylučuje, abychom nekladli důraz na erudici, na maximum znalostí z dějin i současnosti výtvarného umění, a ovšem také z nejrůznějších oblastí lidské aktivity. Intuice nejlépe zazáří na základně vědomostí.

Bazírujeme na rozvíjení vědomé zpětné vazby. Studenti se musí pokusit pojmenovávat neurčité záměry, vztahy a jevy. Posléze objeví, že existuje výtvarný jazyk, a postupně se s ním učí zacházet. Na druhé straně se cíleně snažíme, aby se zachovala možnost průlomu nevědomí do vědomí, aby reflexe nekanibalizovala spontánnost, nepředvídatelnost, nehoráznost.

Na výtvarné práci si tematizujeme zejména její fyzičnost: intenzívně trénujeme kreslířskou zdatnost, v grafických technikách manuální zručnost a cit pro materiál, provozujeme „školu vidění“, percepční cvičení, ladíme tělesná nastavení. Nebrání nám to však soustavně pracovat s nefyzickými počítačovými technologiemi anebo čistě konceptuálně.

K našemu programu patří i to, že podporujeme obyčejné pracovní návyky, jako pravidelnost, vytrvalost, důslednost, dochvilnost, spolehlivost… Zároveň si uvědomujeme, že rozhodující podnět může někdy přijít právě z výpadku z rytmu, mimo fixní strukturu.

Jednou z mála věcí, které ve škále našeho zaměření vědomě opomíjíme, je výtvarný názor, a to jak pedagogů, tak studentů. Názor se přirozeně vždycky projeví, ale snažíme se mu nepřikládat zvláštní důležitost. Přitom jsme si vědomi, že i tak otevřená výuková struktura, jakou pěstuje Grafika 2, je nakonec velmi určující. Nemůžeme vyloučit, že právě tím, že věc studenta efektivně naučíme, znemožníme, aby si na ni přišel sám. Proto se občas nevyhýbáme ani tomu, aby program Grafiky 2 působil jako uzavřená doktrína, vůči níž student může projevit například takovou opomíjenou vlastnost, jakou je odvaha.

Plán ateliéru se každoročně proměňuje podle konstelace osobností studentů, přesto se dají vystopovat rámcové shody. Obvykle v zimním semestru převažují společné aktivity s předem definovanými tématy a termíny, a se společnými analýzami a hodnocením. V letním semestru se břemeno nalezení tématu přesouvá více na studenta, a práce na něm je korigována spíše individuálními konzultacemi. Všechny ročníky se ateliérové výuky účastní bez rozdílu, jedině první ročníky dostávají návdavek studijních úkolů. Pokud se objeví výrazný osobní projekt, může od nás student obdržet na určitou dobu od ateliérových zadání dispens. Nástroji k realizaci studijního programu jsou vedle ateliérové práce také plenérové pobyty, studijní návštěvy výstav, někdy spojené s výjezdy, besedy s osobnostmi, semináře studentů, pravidelné schůzky, diskuze a různé nepravidelné akce, společné výstavy ateliéru. Speciální a formující událostí je i semestrální hodnocení, které na Grafice 2 probíhá v plném počtu po několik dnů a vyžaduje od všech zúčastněných maximální soustředění.

Požadavky na přijímací řízení

Přijetí na školu není pouze otázkou talentu uchazeče; skutečná otázka zní, zdali AVU rozvoji jeho talentu prospěje.

Proto je důležitá vzdělatelnost uchazeče. To znamená otevřenost vůči prostředí, schopnost reflexe vlastní práce, motivace k vynikajícím výkonům. Opakem je uchazeč, který je „hotový“, zafixovaný v jednom přístupu a stylu, byť jinak je jeho talent srovnatelný.

Výtvarným talentem zde označujeme osobitost a snadnost při zachycení proporcí, vyvinutí tvaru a vystižení charakteru. To nejlépe poznáme na kresbě. Zajímá nás ale i koloristická vloha, protože ze zkušenosti víme, že čistě grafických typů se v populaci vyskytuje omezené množství. Přihlížíme také k výsledkům písemného testu, neboť předpokládáme, že kvalitní uchazeč se nezajímá jen o vlastní práci, ale též o současnou výtvarnou scénu a klasické umění. Na základě osobního rozhovoru bychom pak měli získat kvalifikovaný odhad, zdali uchazeč disponuje i „talentem k talentu“, tj. jak na sobě bude umět pracovat.

Přijímací zkoušky však nemají jednoduše ověřit, že uchazeč splňuje naše daná kritéria. Očekáváme naopak, že nás překvapí, a kritéria že se budou muset přizpůsobit. Nakonec totiž, po ověření všech zmíněných průvodních parametrů, stejně zůstává rozhodující věcí síla a jedinečnost talentu.