anamorfický obraz, anamorphic projection

pátek 16. října ráno

Stojany dáme ke zdi, ať nepřekáží, vypůjčíme si kreslicí kozy z haly (a zase je tam vrátíme; pokud je zrovna používají, použijeme třeba naše plechové pojízdné stolky), desku dáme do vodorovné polohy a na ni položíme kreslicí desku s napnutým papírem.

Sedneme si k tomu a zafixujeme hlavu tím, že ji bradou opřeme o desku. Hledíme směrem na model.

Na desce vidíme ubíhající rovinu papíru, představíme si ji ale jako čelní, k našemu pohledu kolmou.

Nejdříve na ni nakreslíme „formát“, tj. čtverec nebo obdélník, v němž bude model nakreslen.

Jako čtverec či obdélník se bude ovšem jevit jen z našeho pohledu; na papíře „ve skutečnosti“ vznikne podlouhlý anamorficky deformovaný lichoběžník. Hodně záleží, abychom tuto fázi udělali přesně.

Do formátu pak kreslíme figuru jako obyčejně, přičemž kresbu na papíře deformujeme tak, aby se nám z našeho pohledu jevila nedeformovaná.

Možná bude potřeba přivřít nebo si zakrýt jedno oko, protože zblízka se nám kresba na papíře může měnit podle toho, kterým okem se díváme.

With paper lying flatly on a table or something we direct our sight almost paralel with its surface.
Then we draw after model as if the paper were in the normal perpendicular position to our sight.