paobraz, afterimage

středa 14. října noc

Polovina jsou kreslíři, druhá polovina průvodci.

Kreslíř sedí u stolu a má zacloněné oči. Po několika minutách navykání na tmu jej průvodce odvede před ozářený model. Kreslíř na krátký okamžik odkryje zrak a „exponuje“ scénu. Nato si opět oči zakryje a setrvá na místě, aby se mohl v klidu soustředit na jev vznikajícího a mizejícího paobrazu. Když jev skončí, průvodce ho zavede ke stolu, kde kreslíř otevře oči a paobraz nakreslí.

Abychom ušetřili čas, už během kreslení kreslířů si mohou dosavadní průvodci zaclonit zrak a zvykat si na tmu. Pak je noví průvodci odvedou před model a cyklus se opakuje.

Jde o to, zachytit zázračnou scénu, která pro otevřené oči byla příliš oslňující a trvala příliš krátce, než aby se dala normálně uvidět –na sítnici se nám však uchoval její odraz, byť pomíjivý.

Nekreslíme tedy vlastní okamžik expozice, ale to, co se nám hned po ní ukázalo na „vnitřním zraku“.

Kreslíme přírodním uhlem a na menší formáty.

We are brought in front of the strongly illuminated scene blindfolded.
Then we open the eyes for short moment to burn the image into our mind.
After closing the eyes again we can observe the afterimage.
When the appearance fades away we draw what we saw behind the closed eyes.