s tou komunikací to ujde!

Rektor Sopko mi při noční kuřácké přestávce cestou na benátské bienále pravil, že slyšel, že nosím dlouhé vlasy na protest proti němu.

Rozveselil mě – nejenže taková představa je komická, ale hlavně proto, že to je pravda: skutečně jsem někomu ze srandy řekl, že podobně, jako si Fidél nechal narůst plnovous, a nesundá ho, dokud revoluce nebude dovršena, tak i já si nechávám růst vlasy, dokud AVU nebude školou, kde budou základní věci normálně fungovat.

Je taky fakt, že roky předtím, když mě Eva ještě stříhala nakrátko, tak že jsem díky této image mohl klidně pro někoho spadat mezi skupinu nakrátko ostříhaných kolegů, do níž lze nakonec zařadit i rektora Sopka – a mimoděk tak možná dávat najevo svou příslušnost (nebo snad i loajalitu?) k podobně pojednané množině hlav pedagogického sboru.

Řekl jsem Sopkovi, že mě ta vadná komunikace na škole opravdu mrzí a rozčiluje, přičemž nemožnost s tím něco udělat jsem si vícekrát vyzkoušel. Nemluvím jen o tom, že jsme neschopní vytvořit a používat běžné způsoby elektronické domluvy – každá parta puberťáků má vyladěnější výměnu informací po netu než má naše prestižní veřejná vysoká umělecká škola. Avšak nefunguje ani obyčejný „lidský“ přenos. Příkladů bezpočet, nebudu unavovat.

Tedy myslel jsem, že nefunguje. Až do této chvíle. Právě se ukazuje, že funguje dobře, nebo přímo skvěle. Musel jsem na závěr naší konverzace uznat, že zmíněná informace dorazila k hlavě školy, a skrze ni dokonce zpět ke svému původci (Sopko mě potěšil, že mi ji sdělil! – lepší, než kdyby to v sobě nechal rotovat), v cekem slušném čase a snad ani zásadně nezdeformovaná efektem tiché pošty. Byl to vlastně fascinující úkaz. Doklad nadřazenosti lidského elementu nad elektrickým mejlem.

Ale zas bych neměl poté, co tento informační paket tak efektivně našel své adresáty, propadat přehnanému optimizmu: jak vlastně pomocí tohoto zjevně efektivního přenosu zaručit, aby se nějaká naše připomínka k chodu školy skutečně dostala do rukou odpovědné osoby? To stále nevím, a nevím ani, kam a zdali vůbec někam doputovaly všechny ty předchozí marné připomínky. Přesto se rýsuje alespoň naděje, že pokud k informaci přiložíte náznak kontraverzního komentáře k dané osobě nebo jejímu postavení, tak že se na místo určení dostane dřív, než byste se nadáli.

Tím jsem chtěl skončit, ale možná pro názornost ještě nějaký příklad: potřebujete, aby se po pěti letech žádostí a žadonění vyměnilo umyvadlo v kabinetu, které je vadné od svého nainstalování? Dejte to k dobrému jako zábavnou historku někde na chodbě. Avšak nezapomeňte dodat, že zamýšlíte buď celoškolní puč, defenestraci pana kvestora nebo novou revoluci po dvaceti letech. O briskné doručení informace není nutné mít obavy.