všimli jste si, že probíhají volby rektora?

Všimli jste si, že probíhají volby rektora?

Nezdá se to, ale probíhají.

Sám to vím dobře, byl jsem jedním z těch, které členové akademické obce navrhovali. Do 29. září mohli všichni navrhovat nové kandidáty nebo podpisem podpořit ty, které už na listinu napsal někdo dříve. Povinný počet doporučujících hlasů je třicet; já jsem nakonec ani tolik příznivců nepřitáhl.

Rád bych všem, kteří mi vyjádřili podporu, poděkoval. Ale zároveň mě to zneklidnilo: opravdu si někdo může vážně myslet, že bych mohl být rektorem AVU? Vždyť se na mě podívejte… :o) Ani nevím, jestli bych si v současné chvíli na takovou možnost vážně myslel sám.

Před čtyřmi lety ano. Byl jsem si tenkrát naprosto jistý, že vím, co je potřeba se školou právě v té chvíli udělat. A navíc jsem jasně viděl, že se v dané fázi ještě něco dělat dá. Měl jsem v hlavě především zprůchodnění komunikace, která trpěla úpornou zácpou. A to na všech frontách: mezi vedením školy a zbytkem akademické obce, mezi kolegy vzájemně, mezi studenty jako celkem vůči pedagogům, mezi technickým perzonálem a pedagogy, mezi jednotlivými pracovišti, mezi školou a uměnímilovnou veřejností, mezi školou a ostatními školami, mezi školou a širokou veřejností… Taky jsem viděl, že škola má stále silný potenciál, jen ho využívá nahodile. V té etapě nepotřebovala podle mně obrátit vzhůru nohama, vystříkat čisticím prostředkem, vyhlásit revoluční stav – pro kvalitativní skok úplně stačilo cosi daleko měkčího, softwarového: vyladění.

V tom slově vyladění byl vlastně celý můj program. Ladění houslí, ladění motoru, ladění programu – zní to až básnivě a metaforicky, přitom jsem laděním myslel zcela věcné vyhodnocení všech možných vztahů a jejich efektivní nastavení. Slyšíte ten zvuk, jakým by akademie po pořádném vyladění zněla!

Při volbě jsem pak od senátorů dostal tři hlasy… :o)

Z dnešní AVU mám jiný zvukový dojem: kvalitně vytlumený. Nikdo nikoho neruší: buďto tak jemňounce našlapujeme, nebo se výrazně zlepšila tloušťka izolace. Kvalitní izolace prostě nezní, tón je zdušený, struny zůstávají uložené v mechu nebo možná v bavlnce. Jakákoli úprava znamená to rozvrtat, zvířit skelná vlákna, nadělat neuvěřitelný nepořádek, vnést zimu a syrové zvuky. Jak jsem před čtyřmi lety věděl jak akademii relativně bezbolestně vyladit, teď nevím. Proto jsem jako kandidát na rektora nepřihlásil.

Možná bych to právě měl vysvětlit: proč jsem nakonec nekandidoval, ačkoli jsem na listině zůstal uvedený do posledního dne. Samotný fakt, že jsem neměl podporu ani těch třiceti členů akademické obce, nehrál roli. Přesvědčil bych další, kdybych přesvědčil sebe. Také je fakt, že jsem v červnu senátorům řekl, že si nechávám otevřenou možnost kandidovat například ještě v případě, kdyby by měl být navržen pouze jediný kandidát. To bych se pak ujal role sparing-partnera, jelikož představa, že senát volí jen z jedné možnosti, je pro mě opravdu trýznivá. Při rektorských volbách mě ale pravidelně jímá také hrůza, že se nakonec nepřihlásí nikdo! Popravdě se divím, že někdo chce tuto nevděčnou roli přijmout.

Nakonec ji dva kolegové přijali, zaplaťpámbu. Nezdá se to, ale volby rektora probíhají. Zatím hezky vytlumeně…