Alfa nebo Beta

S tím, jak se objevují jména kandidátů na funkci rektora, se vnucuje otázka, jakou roli rektor na akademii hraje nebo má hrát.

Rektor je hlavou výkonné moci školy, což navozuje představu hierarchické struktury. Na jejím vrcholu stojí alfa-samec (nebo alfa-samice! – promiňte, dámy :o)). Jde o autoritativní osobnost, která si svou první pozici už předtím vybojovala, a tak nikoho nepřekvapí, když se stane vůdcem i oficiálně. Jeho vláda bude mít přirozeně autoritářské rysy, ale to neznamená, že by ji to mělo omezovat v provádění důležitých kroků, právě naopak.

Nemluvím jen o tom, jaké mohou být typy osobností, nýbrž hlavně o tom, jakou roli AVU potřebuje. To se může proměňovat podle toho, v jaké etapě se škola nachází. Za určitých okolností může být na akademii poptávka po konsenzuálném kolegovi, který „to rektorství vezme“ a bude víceméně udržovat status quo. Bude se snažit minimálně obtěžovat všechny okolo, a tak této roli můžeme říkat sympaťák.

V jiném období se naskytne potřeba manažera. Tj. toho, kdo dokáže věci zorganizovat, vyúřadovat a dotahovat. Že je možná trochu technokratem se mu dá v tu chvíli odpustit, protože má prokazatelné výsledky.

Může mu ale chybět vize, které má naopak nadbytek vizionář. To slovo naznačuje odtržení od praktické reality, což však nemusí být vždy jeho nutným doprovodným rysem. Hlavní je, že sebe i ostatní neustále nabíjí smyslem. Nakažlivě šíří pocit, že se něco děje a je potřeba být při tom.

Uvedená kvazi-typologie rolí, kdy jednomu jde o moc, druhému o společenství, třetímu o systém a čtvrtému o budoucnost, je samozřejmě jen primitivní abstrakcí. V našem uvažování o rektorovi se projevuje daleko jemněji a možná pro nás samotné nezbadatelněji. Třeba když považujeme za samozřejmé, že by rektor měl být „nejlepší umělec“. Nebo, že ho musíme mít rádi. Jindy přijímáme zkratku, že na úřadování má přece kvestora. Nebo, že místo generování utopických představ od rektora potřebujeme pověstný „klid k práci“.

Opomíjím celou řadu smíšených a odvozených rolí, jako je například koordinátor, což je asi kříženec manažera se sympaťákem, který nechce za každou cenu překopávat daný stav, ale pokouší se vyladit stávající vazby. Pročež mu můžeme říkat též ladič. Úředník kombinuje naopak méně kladné rysy téže dvojice: technokratičnost a udržování stavu. Trenér by zase byl ten, kdo vyzdvihuje práci na společenství společně s vizí. Nebudu popisovat další eventuální pod-role: politik, celebrita, školník… Je to bohatá krajina s vysokou diverzitou. I vůdcovský typ v případě, kdy mu nejde jen o ego, bude buď „task oriented“ nebo „relationship-oriented“. Tedy v případě, kdy se před akademií ukáže velký úkol, měli bychom dávat přednost schopnostem, ač to bude na úkor rektorovy roztomilosti…

Role (a ještě jednou se omlouvám, že jsem je v zájmu názornosti vyostřil do tak schematických charakterů) samy o sobě nejsou dobré ani špatné, rozhoduje, jestli odpovídají době nebo ne. Tím se dostáváme k tomu, jaká je vlastně doba, a jakou roli by v ní nejlépe měl umět zahrát náš rektor. To je další otázka.