dotazník pro zaměstnance AVU

Odpověděl jsem konečně na dotazník iniciovaný studentskou komorou senátu.
Většinu věcí jsem už někde v podobné nebo stejné formě, ale dám ho tady do blogu.
Pokud chcete napsat komentář, uveďte číslo otázky, ke ktetré se vztahuje.

Dotazník pro zaměstnance Akademie výtvarných umění v Praze

Tento dotazník vznikl na základě mnoha připomínek studentů a zaměstnanců k výuce na AVU a chodu celé instituce. Jednotlivé odpovědi budou analyzovány a prostřednictvím Akademického senátu dále zpracovány jako úkoly pro odpovědné pedagogy, zaměstnance či jejich spolky. Dalším důležitým důvodem dotazníku je zákonná nutnost pravidelného vnitřního hodnocení (podle zákona č. 111/98 Sb., o vysokých školých, §21, písm. f - provádět pravidelně hodnocení činnosti vysoké školy a zveřejňovat jeho výsledky).
Analýza i její výsledek bude pro studenty a zaměstnance školy veřejný, přístupný prostřednictvím intranetu AVU.

I. Výuka

1) Semestrální studijní volno pedagogů podporuji 1 2 3 4 5 nepodporuji.

(Tato možnost je pedagogům na AVU nabízena a je doplněna o opatření zajišťující diplomantské konzultace. Ustanovení nového pedagoga se uskuteční na návrh dočasně nepřítomného pedagoga či pedagogického sněmu a schválením rektorem.)

Tato možnost je pedagogům nabízena? Mně ji nikdo nenabízel. Znám ji ze zákona, zajímal jsem se o to kolem roku 2000, když jsem uvažoval o Fullbrightově grantu, který je minimálně semestrální (ale pak jsem usoudil, že jet na půl roku do USA je ztráta času). Ptal jsem se tenkrát paní Budíkové, jestli tady vůbec pracujeme po sedm let – podepisujeme přece pořád nanovo pracovní smlouvy… Nebo jde o jednu stále prodlužovanou smlouvu? Neměl jsem důvod se pak na to znovu mrknout.

Jestli podporuji nebo nepodporuji je úplně jedno, protože tvůrčí volno je zaručeno zákonem – pouze nesmí nastat závažné okolnosti, které by tomu bránily.
Že se zatím na AVU nevyužívalo je dáno hlavně tím, že nikdo nečte zákony.
Nečtou je ani autoři ankety: nejde o semestrální volno, ale o volno v délce šesti měsíců… :o)

Poprvé taky čtu, že je určená nějaká procedura, podle které se najde zastupující pedagog. Kde se o tom píše?

2) Maximální dobu úvazku pedagoga na AVU doporučuji stanovit na 2 3 4 5 6 více let (podporované zaškrtněte).

Vámi navrženou optimální dobu úvazku prosím zdůvodněte.

Doporučuju tři roky, po kterých následuje konkurz, na jehož základě lze smouvu prodloužit o další tři roky. Maximální počet těch tříletých období bych neomezoval.
Konkurzem ovšem myslím skutečný konkurz, který nás pedagogy vybudí k nějakému výkonu. Příležitost k vážné úvaze, zdali ta naše koncepce je stále tak skvělá. Jenže konkurzy na AVU jsou už pár let čistě formální – přitom se s jejich existencí oháníme, kdykoli je řeč o kvalitě školy.

3) Ukončení pedagogického úvazku při dosažení důchodového věku (65 let) podporuji 1 2 3 4 5 nepodporuji.

(Na jiných českých i zahraničních vysokých školách je stanovena hranice do 65 let a následná úprava úvazku pedagoga, který dále zůstává obvykle jako konzultant pro diplomantské a doktorandské práce. Současný stav věkových průměrů pedagogického sněmu AVU naleznete v příloze.)

Rozhodující je energie, někdo jí má v pětašedesáti víc než pětatřicátník.
Na škole našeho typu bychom měli mít ještě více vstřícnosti k seniorům než jinde. Alespoň já mezi staršími kolegy nevidím, že by některý z nich s věkem ztrácel kompetenci.
Rozhodně však nemáme udržovat úvazky ze sociálních ohledů.

Při diskuzi v ateliéru zazněl skoro opačný názor, a ten mi taky dává smysl: vedoucí pedagog by měl končit v daném věku, ale bude klíčové, jestli si vychoval následovníka, osobnost, která dokáže v jeho misi pokračovat a rozvíjet ji.

Mimochodem způsob, jakým bývají kolegové odejiti, byl snad ve všech případech nedůstojný – vždycky přijdeme na imatrikulaci, a vidíme, že už tu není František Hodonský, Aleš Veselý atd. – nikdy o tom nic bližšího nevíme – jistě, je to nezpochybnitelné právo rektora – ale nevím, proč by se měl nový kolega objevit jako Deux ex Machina. (Nakonec se toho týká i jedna z otázek dotazníku.)

Ještě jedna poznámka, k autorům ankety: není ta otázka vůči starším kolegům trochu nevkusná?

4) Zpřístupnění obou klauzurních zkoušek veřejnosti podporuji 1 2 3 4 5 nepodporuji.

Zpřístupnění veřejnosti podporuji jenom u ročníkové zkoušky. Dělat dny otevřených dveří každý semestr – jako tomu je třeba na VŠUP, kde se pracuje víc na bázi načasovaného zadání – by na AVU myslím znamenalo roztříštění výuky.

Ale výsledky zkoušky za zimní semestr by neměly být přístupné výhradně pedagogickému kolegiu při té dvoudenní obchůzce. Měly by zůstat po celé ty dva dny v ateliérech nainstalované, aby si je mohli prohlédnout studenti a ostatní pedagogové. Toto není samozřejmý požadavek – věci se obvykle sundají hned po odchodu pedagogického kolegia, resp. se doinstalovávají před jeho příchodem.

5) Pravidelné čtvrtletní konzultační schůzky všech ateliérů jednoho oboru (diskuzní platforma spřízněných oborů např. za účasti Katedry teorie dějin umění) podporuji 1 2 3 4 5 nepodporuji.

Nějaké příležitosti k jiskření idejí rozhodně ano!
Na bázi oboru mi to ale zní trochu předem rozškatulkované, obory ostatně nejsou ani tolik vymezené, že bychom si vzájemně nerozuměli – dával bych přednost diskuzím založeným na jiném základě, třeba tematickém. Je přece zajímavější, když se setkávají lidi napříč obory (například je nešťastná tendence poskládat klauzurní komise tak, aby je tvořili kolegové ze spřízněného oboru).
Ale chce to hledat formy – o tom by mohla být docela zajímavá diskuze.

6) Diplomová práce by kromě výtvarného díla měla obsahovat více než desetistránkovou obsáhlejší teoreticko-historickou esej na související téma, konzultovanou v rámci diplomního semináře s odborníky v oblasti (např. Katedra teorie dějin umění, externisté apod.). Souhlasím 1 2 3 4 5 nesouhlasím.

Musely by pak být dvě, jedna k prostudování předem a pak výcuc pro samotnou státnici… Už teď je problém, když někdo napíše text nad stanovený rozsah. Při diplomkách je hlavní výtvarná práce, a psaní je pro některé typy rozptylující a vyčerpávající.

Proto bych spíš myslel, že by to mělo být součástí státnice z dějin umění v 5. ročníku. Pak by mohla (ale nemusela) mít i víc než deset stránek. Nemělo by ale jít o (kvázi) kunsthistorický text, ale spíš o hlubší osobní a provokující autorskou úvahu. Měli by k tomu samozřejmě mít oponenta, texty by měly být pulikovány.

Při diskuzi v ateliéru mě ale studenti přesvědčovali, že se na státnici z dějin umění intenzívně biflují a na psaní nějaké teoretické práce nemají ani pomyšlení.
Stejně si ale myslím, že na to je celý semestr, a že se to s biflováním nevylučuje.

7) Prosím podrobně popište představu role jednotlivých vedoucích pedagogů.

Otázka je dvojznačná – asi se myslí, jaká má být role vedoucího pedagoga.
Spokojil bych se s tím, že se mu daří udržet „svoje lidi“ v pocitu, že o něco skutečně jde.
To je ovšem věc neměřitelná, i když často hned na první pohled rozeznatelná. Každý se o to snažíme jinak, někdo anylyzuje, někdo úkoluje, někdo záhadně mručí, někdo jen konverzuje, někdo straší, někdo nabízí varianty, někdo vyučuje, někdo spoléhá na milost boží. V našem prostředí kolikrát překvapivě zaberou i zdánlivě zcela neefektivní přístupy. Učitel může být trenér, šéf, „táta“ (nebo „máma“), vzorňas, tajemný cizinec, snílek, konkurent, guru, advocat diaboli, sekretářka…
To znamená, že „role vedoucího pedagoga“ musí být v každém jednotlivém případě jiná! Nehledejme nějaký seznam žádoucích vlastností, obecný kodex chování, ani ideálního učitele. Vzájemně se doplňující různost je důležitější.
Na druhé straně je délesloužícím učitelům společný silný sklon k blahosklonnosti, k bohorovnosti, k uspokojení nad sebou samými. Proto musí existovat mechanizmus, který nás čas od času upomene na základní věci. Jako je například to, že studenti nejsou na škole kvůli nám, ale naopak, že my jsme tady kvůli nim.

8) Které pedagogy a umělce byste na naší škole rádi viděli v pozici vedoucího pedagoga, pedagoga teoretických předmětů či hostujícího pedagoga (vč. zahraničních)?

Máme v Česku mnoho výrazných osobností narozených před čtyřiceti či méně lety. Známe je všichni, nebudu zde vyzdvihovat jen některá jména. Mnozí mají pedagogické střevo, a je s podivem, že je AVU nelanaří – čekáme, až nám je přebere VŠUP nebo jiné školy a fakulty?
Totéž platí o teoreticích, přišli jsme tak hloupě třeba o Karla Císaře.

Zahraniční: AVU přece vůbec není připravená mít zahraniční pedagogy!
Nejen, že by si pak pedagogické kolegium nerozumělo, ale prakticky všechny naše zvyklosti jsou vyladěné tak, aby odpovídaly jen a jen nám; „cizí“ element si v tom málem nelze představit.
I když možná nejlepším způsobem, jak AVU připravit, je ji s takovým stavem rovnou konfrontovat, jak se děje v případě Markuse Huemera.

Ale jinak nás nic nenutí mít zahraniční pedagogy… Představa, že na AVU učí jen místní umělci, není nutně tak upocená, jak zní – když budou skvělí, tak není co řešit.

Při diskuzi v ateliéru padala i různá velká zahraniční jména. Trochu jsem to v nadsázce zpochybňoval: když už je někdo slavný, tak je profláklý a máte nanejvýš možnost být jeho odvozeninou. Chtějte neznámého učitele, kterého budete moci překonat a který vás nezastíní.

9) Jakou šíři činností by podle Vás měla obsahovat role jednotlivých asistentů? Prosím podrobně popište

To nevím, je to od případu k případu, každý ateliér to má zařízené podle sebe a je to tak správně.

Jinak mi asistenti na AVU připadají dosti zproletarizovaní. Na vojně je nejhorší hodnost četař: to jste stále ještě příliž blízko mužstvu, zároveň ale příležitostně zařadíte i mezi důstojníky. Podobně nevděčně, jako v tomhle ne moc pěkném příměru, jsou na tom asistenti – jejich práva jsou omezená, povinosti četné, status neurčitý.
Před pár lety přišli asistenti s nějakou iniciativou. Ta byla celkem promptně zaplašena se zdůvodněním, že asistenti nepředstavují vlastně žádnou relevantní skupinu, která by mohla promlouvat jedním hlasem.

10) Jakou šíři činností by podle Vás měla obsahovat role jednotlivých doktorandů? Prosím podrobně popište

Z našeho hlediska by stačilo, že by se doktorand v prezenčním studiu vyskytoval v ateliéru jeden den v týdnu a do diskuzí se studenty prostě vnášel svůj pohled.
Několikrát jsem slyšel, že se od doktoranda očekává, že bude takový „malý asistent“, že nám trochu ulehčí práci… To je nesmysl. Mě na tom zajímá hlavně to, že v ateliéru bude zástupce nejmladší umělecké generace a jeho hlas tím rozšíří zpětnou vazbu, kterou od nás studenti dostávají.

Pak taky záleží, jaké by měl téma. To může ateliér zajímavě poznamenat.

Jiří Ševčík sepsal řád doktorandského studia, který je docela detailní a předjímá různé eventuality, a je v něm tuším zodpovězená tak trochu i tahle otázka.

11 ) Přítomnost doktorandů v ateliérech považujete za prospěšnou 1 2 3 4 5 neprospěšnou.

V obou případech prosím odůvodněte.

Zdůvodnil jsem v předchozí odpovědi.

12) Veřejné prezentace/semináře doktorandů s různým zaměřením na půdě AVU uvítám 1 2 3 4 5 nepovažuji za nutné.

Je to tuším v tom zmíněném řádu doktorandského studia.

13) Pokuste se charakterizovat roli studenta na AVU, jeho profil, možnosti a schopnosti, úroveň informovanosti apod

I u studentů očekávám především individuální různost.
Současné umění svědčí čilým, kreativním a motivovaným typům, jako je Černický, Kintera, Dominik Lang atd.
Mám pro ně velký respekt, ale zároveň se snažím nezapomínat, že náš obor odedávna patří lidem všech temperamentů, založení, naladění.
Proto žádná nivelizace, musíme počítat s nemožnými introverty, nepraktickými bloudy, úleťáckými pedanty, stejně jako s lehkomyslnými bohémy, cool podnikavci, vizionáři i přizpůsobivci. U jednoho převažuje práce ruky, u druhého práce oka, u dalšího mozek, u jiného ještě něco jiného.

Jejich přirozenosti se musí vyjít vstříc – i když někdy paradoxně tím, že ji v něčem omezíme. Čili někoho v určité fázi možná tlačíme do analýzy a reflexe, jiného naopak do maximálního uvolnění. Ve výsledku chceme od všech všechno, takže třeba i tu informovanost o výtvarném dění aj.

Co rozhoduje, je intenzita.

Dále očekávám, že studenti jsou v něčem dál, než já.
Jsou přece budoucností, musí v nich být jadérko příštího, které může být mimo mou představivost.
Často skutečně žádné jadérko nevidím a nezbývá mi než doufat, že chyba je na mé straně.

14) Pokuste se porovnat úroveň studentů v horizontu několika minulých let s ohledem na jejich přístup k umění, studiu, budoucímu uplatnění apod. Je jejich úroveň trvalá či proměnlivá? V důsledku čeho?

To bude silně subjektivní odhad!
Dnešní studenti jsou snad realističtější, méně exaltovaní, přirozeně sebevědomí. Připadají mi skoro normální. :o)
Studenti ze začátku devadesátých let možná měli trénink v ruční práci aj., ale uvolňování jim šlo ztuha. Odklon od toho, co považovali za klasiku, pro ně bylo málem morální dilema.
Mezi těmito dvěma časovými vrstvami bylo pár ročníků, které byly možná oproti předchozím pragmatičtější a méně ideologičtí, oproti následujícím zase malinko motivovanější a asi i idealističtější.

15) Frekvence přítomnosti studentů v ateliéru považuji za dostačující 1 2 3 4 5 nedostačující.
Navrhněte optimální dobu a důvod potřebné přítomnosti/nepřítomnosti.

Myslí se frekvence v našem ateliéru? Asi ano.
Samozřejmě s tím bojujeme, i když nemám pocit, že nějak neúspěšně.
Kdo potřebuje být v ateliéru, tak tam je. Studenti „musí“ být přítomní na společných akcích, což nejsou jen ateliérové schůzky, výjezdy aj., ale v zimním semestru to bývá taky kreslení podle modelu, kterého se účastní často všechny ročníky, takže to je pak prakticky každodenně.

Na druhé straně jednotlivci po vzájemné domluvě nemusí nutně pracovat v ateliéru. Těch ale tolik není, takže spíš vzniká potřeba, aby se dalo pracovat alespoň do deseti večer a o víkendech. Iritují mě opakující se (a nepodložené) námitky, že to nejde. Anebo to jde, ale musí být povolení od studijního prorektora. A tak voláváme ve čtvrtek nebo v pátek, často marně, prorektor už z toho musí být taky ucasnovanej.

Dopolední hodiny jsou tradičně vyhrazené ateliéru, ale stejně se tam vždycky objeví nějaké přednášky nebo jazyky. To nám dost narušuje program.
Ale cenné jsou i večerní hodiny, zvlášť když je někdo sova.

16) Specifikujte, jakým způsobem by se měly vyvíjet tradiční obory na AVU (např. výuka ateliérů typu malba, socha, medaile):

„Tradiční“? Co to znamená?
Nová média nemají tradici?
Před patnácti lety se snad to takhle ještě dalo rozdělovat, ale dneska?

17) Specifikujte, jakým způsobem by se měly vyvíjet ateliéry, které se věnují novým tendencím (např. výuka ateliérů typu nová média, intermediální tvorba):

„Nové tendence“ – opravdu nechápu, co to sousloví znamená.
Zajímalo by mě, jestli autorům dotazníku absurdnost tohoto pojmu nedochází, nebo ho uvedli jen z roztržitosti.
Tyhle dvě otázky se moc nepovedly.

18) Specifikujte, jakým způsobem by se měly vyvíjet obory jako je např. architektura či restaurování, jste spíše pro jejich propojení s ostatními obory či pro jejich autonomizaci?

Nemohou být považovány za stejné, protože jsou skutečně různé. Ostatně mají (deklarují, že mají) vlastní studijní řád.
I přestupy bych viděl jako výjimečné – dřív to bylo obtížné, mám dojem, že to teď je snadnější.

Zároveň je strašně zajímavé, že tu architektura a restaurování jsou. Měly by se hledat přemostění oborů – například z našeho pohledu je vzrušující, že restaurátoři mají vyzkoumanou malířskou technologii. A též architektonický způsob myšlení je pro nás tak trochu záhadou a výzvou.
Ale myslím, že si takovou komunikaci dokážeme s kolegy domluvit sami, nemusí to být nutně nějaká celoškolní strategie.

19) Které z výukových předmětů pokládáte za bezpodmínečně nutné ponechat a co naopak považujete za nadbytečné předměty a proč?

Je mi to tak trochu jedno, co se bude učit! – v našem oboru se hodí prakticky cokoliv – ale mělo by se to učit pořádně.
Tak třeba bych zachoval anatomii a geometrii – avšak způsob, jak se na AVU učí, je podle mně slabý.

Jsem přesvědčený, že každý absolvent AVU by měl mít v malíčku dějiny umění. Státnice v pátém ročníku byl dobrý nápad, který k tomu napomáhá. Ale je to přece jen jednorázový impulz. Hlavně starší dějiny umění, před 19. stoletím, jsou zdá se katedrou podceňované. Také slýchám, nejen od svých studentů, zklamané hlasy, že státnice, na kterou se intenzívně biflovali, se pak odbude nepřiměřeně nenáročným způsobem.

Nemám nic proti tělocviku jako takovému, ale přál bych si, aby se stejnou důsledností bazírovalo na speciálních předmětech. Stávající situace je taková, že zápočet z tělocviku je pro studenty během školního roku patrně nejdůležitější zkouškou, která má evidentně přednost před ateliérem i ostatními předměty.

Je neuvěřitelné, že se na AVU neučí malířská technologie a zřejmě ani sochařské aj. technologie. Představoval bych si, že na akademii se taková věc bude nejen vyučovat, ale že bude i předmětem nějakého výzkumu.

Nevím, jestli už konečně vznikl přehled, co se učí, co je z toho povinné nebo jen pro určité obory atd. Takže na tuto otázku lze odpovědět stejně jen neurčitě.

20) Které výukové předměty byste zavedli jako nové a proč?

Kromě zmíněné technologie nevidím nic tak strašně nutného.

Před několika lety měl Jiří Švestka zájem udělat řadu přednášek o uměleckém provozu. Je to v tomto oboru jistě jeden z nejkompetentnějších lidí u nás, přesto jeho iniciativa byla zamítnuta tak nepochopitelným způsobem, že si to neumím vysvětlit jinak, než osobními animozitami ze strany kolegů. Tenkrát bylo přislíbeno, že ten předmět bude, ale že není důvod, aby se v něm vyskytoval zrovna Švestka. Předmět toho zaměření však dodnes nevznikl.

Některé předměty, které mi schází, nemusí být přímo vyučovány, může stačit, že se objeví ve výzkumu VVP nebo v tématech doktorandů.

Co mi schází? Například by mě osobně zajímalo, jak se výtvarná scéna jeví z pohledu statistiky.

21) Postrádáte nějaký obor, který by měl mít na AVU vlastní ateliér? Pokud ano, který/é obory a proč?

Momentálně další obor nepostrádám.
Ateliéry jsou nicméně založeny jen částečně na oboru, ze značné části jejich zaměření ovlivňují osobnosti pedagogů, což už reflektuje jedna otázka výše.

22) Kreditní systém na AVU uvítám 1 2 3 4 5 nepovažuji za nutný.

(podrobnosti naleznete v příloze)

Jsem jednoznačně pro kreditní systém: pomůže „spočítat“ účast studentů na výuce a oddělit ji od samotného hodnocení věcí. To je důležité a praktické. Příklad: můžu mít nadaného studenta, který nakonec vždycky udělá skvělé věci, ale víceméně kašle na školu – takovému můžu dát jedničku za výsledky, ale nedám mu plné množství kreditů, protože nechodil, a tím ho (snad) dovedu k tomu, aby se nespoléhal jen na snadnost, ale taky se skutečně učil.

Ale obávám se, že mnoho kolegů si kredity emotivně spojují s nějakým dalším zbytečným úřadováním a jsou a priori proti. Zavádět kredity proti vůli učitelského sboru by pak toho skutečně udělalo formální věc.

Taky to, že by konečně vnesly pořádek do přednášek, by bylo nanejvýš žádoucí.

23) Klauzurní zkoušky po zimním semestru pokládáte za přínosné 1 2 3 4 5 nepřínosné.

Prosím specifikujte.

Proč se opakuje otázka?
Zimní klauzury jsme vždycky považovali za důležité, u nás to znamenalo několik dnů společných diskuzí od rána do večera, opravdu velmi intenzívní čas.
Obchůzka pedagogického kolegia po klauzurách nám to narušila, ale dá se to řešit.
Jinak viz otázku I. 4).

24) Dny otevřených dveří v době obou klauzurních zkoušek uvítám 1 2 3 4 5 nepovažuji za nutné.

Také viz I. 4).
Jsem jednoznačně pro dny otevřených dveří jen na konci roku.
Ale měly být reprezentativnější, lepší péče o návštěvníky, mapka, kontrola hlídání, zdokumentovaná výstava by měla být kompletně na internetu aj.

II. Vybavení

1) Knihovna poskytuje informační zdroje, které jsou dostačující 1 2 3 4 5 nedostačující.

Nejde tolik o samotné informační zdroje, jako o všechny ty věci, o kterých se marně mluví už skoro dvacet let: prodloužení otevírací doby, práce na kartotéce (od 1. ledna 2004 zdigitalizováno přesně 13 záznamů! – přitom digitalizování je prý hlavním vytížením, které brání rozšíření otevíracích hodin.), oborové knihovny, informace o novinkách…
Je neuvěřitelné, že se nezměnilo vůbec nic. To není chyba knihovníka, ale vedení školy.

Pokud nedostačující, doporučili byste doplnit o

Přejít na knihovnický systém Alef, což se prý chystá.

2) Vybavení ateliéru považujete za dostačující 1 2 3 4 5 nedostačující.
Pokud nedostačující, doporučili byste doplnit o

Myslím, že ateliéry jsou vybavené celkem dobře, i když každý si bez problému dovede představit ještě lepší stav.
Co až na výjimky nefunguje, je vzájemné půjčování věcí a přístup k technologiím druhých ateliérů a pracovišť. Dokonce neexistuje způsob, jak zjistit, že nějaké technologie či přístroje někde na škole jsou. Kdo třeba ví, že na škole je keramická pec, kovářská výheň, malá slévárna? Jaké licence na počítačové programy v rámci AVU máme? Atd.

3) Systém půjčování vybavení mezi jednotlivými ateliéry podporuji 1 2 3 4 5 nepodporuji.

Především podporuji, aby vznikl systém půjčování vůbec, nejen mezi ateliéry. To je ohledně hmotné zodpovědnosti asi trochu právnický oříšek, ale musí to jít. Zažil jsem, že to normálně funguje na zahraničních školách.

Ateliéry se postupně vybavily samy, většinou všichni mají svůje foťáky, počítače, nářadí atd.
U některých položek je to samozřejmě potřeba, ale jinde toto soukromničení představuje nesmyslný přepych a plýtvání.

4) Vybavení DigiLabu považujete za dostačující 1 2 3 4 5 nedostačující.

Pokud nedostačující, doporučili byste doplnit o…

Nevím, teď jsem tam dlouho nebyl, mám ale pocit, že lidi z Digilabu vědí, co chtějí a našli si způsob, jak se o vybavení postarat.
Jedině si teď vybavím, že světelnost toho hlavního projektoru je evidentně nedostatečná – ale neumím posoudit, jestli to není jen v unavené žárovce.

5) Technické vybavení školy (dílny) považujete za dostačující 1 2 3 4 5 nedostačující.

Nejde o technické vybavení dílen, ale o to, že jsou bez koncepce.
Studenti si nemůžou dělat některé věci sami atd. – na adresnou kritiku dílen jsou ale kompetentnější lidi než já, který tam chodím minimálně.

Dílny by stále měly pracovat pro školu. Truhláři by mohli ve volných chvílích vyrábět blindrámy.

Pokud nedostačující, doporučili byste doplnit o

Nevím, proč se zrušila šepsárna – pokud ji malířské ateliéry chtějí, měla by se obnovit.

6) Nabídku Akademického klubu (jídelny AVU) považujete za dostačující 1 2 3 4 5 nedostačující.

Nechodím tam, je mi to protivné, nevoní mi to.
Na jiných školách, zvlášť v cizině, vidíme taky taková zařízení. Jenže mají úplně jiný styl. Tady v tom stále obchází duch paní Kulijové.

Pokud nedostačující, doporučili byste rozšířit o:

Nevím ani, jak to funguje, kdy je tam otevřeno, co je na jídelníčku, nic. Takže zde nenahlásím žádné chybějící jídlo.
Vidím to právě ve změně stylu, spíš do akademické kafeterie, ve slunných dnech bych to otevřel do zahrady, přes portál AVU by mohl fungovat nějaký objednávkový systém, aby se vařilo s menším rizikem.

III. Ostatní

1) Pravidelné porady zaměstnanců uvítám 1 2 3 4 5 nepovažuji za nutné.

Zaměstnanců – asi se myslí pedagogové.
Po nějakém pravidelném čase stráveném pohromadě volají kolegové už roky. Za rektora Knížáka byly porady snad každý týden. Za rektora Kotalíka se to dostalo do opačného extrému; nechtěl nás zdržovat zbytečným schůzováním, čímž se ale narušil dosavadní kolektivní duch.
Dokonce je možné, že jsme si na to nesetkávání zvykli, a přes ta občasná povzdechnutí už nikdo schůzky kolegia pedagogů skutečně nepostrádá.
To nemění nic na tom, že jsou potřebné.

Když by existovala sborovna, byla by společná komunikace mnohem přirozenější.
Popravdě nevím, proč rektor musí mít pro sebe takovou emperátorskou komnatu – a přitom pedagogický sbor tak citelně postrádá místo ke scházení. Sborovna by tam mohla fungovat alespoň některé dny nebo hodiny.

2) Zřízení pracovní komise pro rozvoj, rekonstrukce a opravy budov AVU, která by zajišťovala plán rozvoje budov, jejich technický stav, dislokační plán apod. pod vedením Školy architektury podporuji 1 2 3 4 5 nepodporuji.

S uvedenými věcmi se nutně musí něco dělat, mělo se s nimi něco dělat už dávno, je to ostuda. Pracovní (stavební) komise je ale jen jedna z více okoností, jejichž souběh je k tomu potřeba.
Škola architektury tvrdí, že stále neobdržela od kvestora podklady. Nevidím do toho dostatečně, abych posoudil, kde přesně to už ta dlouhá léta vázne.
Ale i tak bych se nespoléhal stoprocentně na logiku, že když máme na AVU architekty, tak že by tyhle věci měli automaticky dělat. Určitě by mě ale hodně zajímaly jejich nápady.

3) Zkvalitnění stravování v bufetu i za cenu zvýšení cen jídla uvítám 1 2 3 4 5 nepovažuji za nutné.

Není ten dotazník zmatenej? Dotaz na bufet byl přece už jednou.

4) Zasílání pravidelných informací o personálních změnách na jednotlivých profesních pozicích prostřednictvím personálního oddělení uvítám 1 2 3 4 5 nepovažuji za nutné.

To je samozřejmost, nebo by měla být!
Když budou fungovat stránky, tak se tam informace tohoto i jiného typu snad objeví.
O tom, že budou fungovat na začátku roku mám silné pochybnosti.
V každém případě je alarmující, že se nedovídáme nic.

5) Pravidelnou účast AVU tzv. Muzejní noci podporuji 1 2 3 4 5 nepodporuji.

Proč ne, ale to je jistě jen jeden z mnoha způsobů, jak AVU přiblížit veřejnosti.
Termín, který by spadal pod Muzejní noc, by byl tím ozvláštněn – nevím, jestli v takovém případě nepřipravovat výstavu speciálně k tomu datu.

6) Pravidelné zveřejňování zápisů z kolegia rektora, pedagogického pléna, správní rady a dalších porad vedení
uvítám 1 2 3 4 5 nepovažuji za nutné.

Nikdo to samozřejmě nebude dobrovolně číst, ale je bezpodmínečně nutné, aby to pro nás bylo k dispozici.
Je velmi zneklidňující, že se tak základní věc na AVU neděje.

7) Činnost Galerie AVU a Galerie Pavilon považuji za vyhovující 1 2 3 4 5 nevyhovující.

Z toho, co o tom vím, považuji za dost vyhovující a v porovnání s minulostí za velký pokrok.

Pokud nevyhovující, navrhli byste změnit, popř. upravit

Nevím, leda ještě na více místech víc inzerovat výstavy – ale neumím to posoudit, třeba se tak už děje.

8) Rektor by měl být volen z dosavadních pedagogů AVU, z významných osobností mimo školu z celé kulturní scény nebo manager bez čistě uměleckého založení? Můžete své přesvědčení odůvodnit?

V různých obdobích jsou potřeba různé typy.
Někdy může být nejdůležitější, že spojuje lidi. Jindy převažuje potřeba systematické úřední dřiny. Jindy je nositelem silné ideje a praktické, a někdy i lidské ohledy přicházejí až na druhém místě. Atd.

Před několika lety jsem měl intenzívní pocit, že škola potřebuje hlavně manažera či koordinátora. Byla vhodná chvíle nastavit určité procesy, které by relativně bezbolestně akademii vyladily. Dnes si to už nemyslím. Škola se stala tak spokojená sama se sebou, že i minimální zásah do našich zvyků vzbudí značnou nevoli.

Jinak, i když rektor může přijít odkudkoli, myslím, že je dobře, pokud kandidát vystudoval akademii… Nebo na ní alespoň dlouho působil. K akademii patří určitá setrvačnost, což není jen záporný rys, ale může to být cosi, co školu konstituuje, dává jí paměť a hloubku.

9) Co považujete za prioritu rozvoje AVU jak po technické, tak ideové stránce? Na co byste se zaměřili s největším důrazem?

Pro mě je nejdůležitější myšlenkový kvas. Jestli vybudujeme dvakrát větší dílny s nejmodernějším vybavením je jistě skvělé, ale kvas je důležitější.

Zároveň ale myšlenkový kvas je cosi trapně nedefinovatelného, co se nedá zařídit nějakou směrnicí.
Nemůže ho taky chtít jen jeden člověk.
Škola by se měla skládat z lidí, kteří mají chuť k onomu myšlenkovému kvasu aktivně přispívat.
Dovedu si představit některé nástroje, které by myšlenkovému prostředí napomohly, ale v téhle anketě na to asi není místo.

10) Čím by měla AVU být, co by měla zachovat a co naopak změnit?

Rádi říkáme, že AVU je prestižní, ale jaké k tomu máme doklady?
Osobně mám dojem, že AVU přes všecko má jakousi auru – snad je to tím, že uchazeči o studium na vysoké výtvarné škole stále ještě akademii upřednostňují, takže je možné, že se zde vyskytuje o něco víc talentovanějších studentů. AVU ale jinak žije z podstaty, spoléhá na své jméno víc, než na různé zpětné vazby.

Mám obavu o akademii kdykoli, kdy začne převažovat jediný názorový pól. Lhostejno, jestli „tradiční“ nebo těch „současných tendencí“ (abych dodržel terminologii dotazníku…). A těší mě naopak, pokud se škole v některých obdobích zadaří, že není hloupě polarizovaná jen na tyhle dvě strany. Když je pólů více, přestává to být černobílý spor a začíná se z toho stávat barevná bohatost. Takže za opravdu klíčovou věc, za kterou dokonce stojí v případě nutnosti bojovat, je široká škála! Každý ateliér ať si bazíruje na svém, zároveň ale musí nějak strpět, snad i chápat, ostatní. Říkám tomu v nadsázce pluralizmus fundamentalistů.
.
AVU by neměla být lehká škola . Měla by být neobyčejně náročná na více způsobů – opět zde nepůjdu do detailu – jen podotýkám, že je mi jasné, že některé procesy se nedají uspíšit ani nadekretovat. Zároveň by si měla za „svými lidmi“, studenty a učiteli, mnohem víc stát, propagovat jejich práci a ideje, fungovat jako jeden velký myšlenkový tank.