hodnocení diplomové práce Jitky Chrištofové, 2004/2005

Jitka Chrištofová je intenzívní.

Může nám připadat zpomalená, ležérně reagující, ale to jsou jen vnější příznaky. Ve skutečnosti je intenzívní, zaujatá, „profesionálně střízlivá“, v křehké schránce přechovává nečekanou výdrž a fortel.

Dokladem toho byla práce na šesti grafikách, které tvoří její diplomovou práci; každý, kdo se grafice někdy věnoval, může posoudit, kolik dřiny a profesionality obnáší zpracování takových formátů, zvláště v takovém perfekcionalistickém provedení. Lept přitom Jitka dříve ani neužívala, dělala především pastely, sítotisky, akvarely. Pracovní výkon, který podala, je obdivuhodný.

Ale nechci zdůraznit pracovní výkon, aby zastínil Jitčin výkon výtvarný. Zmíněná intenzita se týká právě jejího přístupu. Pracuje na základě zážitku, který v ní motiv v ní musí vyvolat, jinak to snad nemá cenu. Pro diplomovou práci si vymyslela mentální pomůcku, nazvanou Symbiomorf, s níž se jakoby identifikuje s motivem.

A tak i když jsou lestní interiéry bohatě obtěžkány souvislostmi z historie výtvarného umění, v Jitčině případě je ani tolik nepovažuji za skutečné stromy a skutečný les, ale spíš za tenký povrch, který si na sebe navlékla hypotetická bytost, vybavená schopností se natvarovat do čehokoliv. Jakoby se motiv pokovil tenkou vrstvičkou stříbra nebo vřídelní soli, vidím v tom psychydelické vize ze 60. let – což bylo i dříve pro Jitku typické – Jitce se obvykle převtělila vizuální zkušenost do geometricko-organických struktur.

Nemám o Jitku strach, je dospělá grafička. Jsem rád, že se mezi letošními diplomanty objevila taková čistá grafická práce.