Ne-reklamní blok, tv formát

– posílám pár nesystematických poznámek k televiznímu formátu, který by byl obdobný reklamním vstupům, ale věnoval by se „umění“

„Reklama přebírá všechny svoje žánry odjinud.“

Asi ne. Reklama přivedla do televize (i do kin) formát reklamního bloku.

Může existovat obdobný blok, s tím rozdílem, že by místo reklam obsahoval max. 30ti vteřinová „umělecká díla“?

Neměly by to asi být upoutávky a pozvánky na akce - to by se z toho stalo jen PR a nastala by o to lobistická řežba.

Ukazuje se všechny žánry – ne jen videa, počítače – ale obrazy, sochy, nevím jestli i zvukové věci… Nějaý poměr mezi obory by měl být dán předem, jinak některý nadmíru převládne a o to nejde.

Možná jsou věci k dispozici ke stažení jako zvonění a podobné blbosti. Pokud to umožní autorská práva.

Neměl by kolem toho ale vzniknout velkej byznys – i když to bude jistě nákladné – měl by z toho být cítit sympatický idealistický étos, jako je ještě dnes třeba na internetu v projektech open source aj.

Malej byznys ale ano, i nějaké odměny pro úspěšné autory – možná taky na principu shareware – podporu by zasílali přímo diváci?

Jak se věci vybírají.

Přes webový portál – může k tomu vzniknout i další televizní formát, kde probíhají kola – odbombastičtěná – ale intenzívní! – verze superstar a podobných.

Salón odmítnutých, čekatelé, přijatí.

Možná nějaký bodovací systém, který určí, kolikrát a v jakém čase se bude vysílání kusu opakovat.

Nějaký náhodný systém, který určí pořadí věcí za sebou.

To je nejhorší: kdo to vybírá…

Hlasování, sms, web - asi ne, leda pro udržení se ve výběru.

Širší obec, anonymní - ti by zase ztráceli přehled i zájem.

Nebo založit sektu, „milovníci“.

Takže asi kurátor, jeden na tři měsíce, eventuálně dva, tři, ale ne víc.

Hrozba I: příliš mnoho autorů, samé blbiny.

Hrozba II: málo autorů.

Autoři se pěstují, nemá to být „demokratické“ v tom smyslu, že každý lidový umělec má právo. Když někdo bude dobrej, tak může mít současně víc věcí a neproporcionálně se tam prezentovat. „Vyváženost“ se týká leda těch žánrů.

K tomu průběžně může vznikat „formát o formátu“ – letmé pracovní návštěvy autorů a ochutnávky toho, co je za tím.

Výběr anonymně? Stejně by to nebylo 100% anonymní, raději teda ne.

Hlavním parametrem výběru může být, jestli jde o OTVÍRÁK (viz Slovník Gr2). To ovšem neznamená jen explicitní věci, alei tiché, nehybné aj.

Nějaký kodex bude nutný, jinak se všichni soustředí jen na to, aby překročily slušňácké meze a celé to začne být příliš předvídatelné.

Vysílá se v mezerách mezi pořady, jako reklama – anebo taky kdykoliv, tak trochu mimochodem, skoro jako výplň, něco jako je ten pořad Panoráma.

Lze vysílat bez uvedení autora – ten by se dal dohledat na portálu – ale raději asi ať jsou tam titulky.

Jednotlivé kusy musí být něčím odděleny (jinak by nebyly odlišitelné od náhlých střihů v samotných věcech) – pauzou, jinglem nebo čím? Titulkem, když bude.

Formát by se měl vyskytovat na obrazovce nejmíň dva roky. Rok je málo na to, aby „zneviditelněl“. Po dvou letech se může ukázat, že to má tendenci zpanchartět. Když ne, může to být věčný formát, jako je právě reklamní vstup.

Když se to osvědčí, vnucovat dalším televizím.

Realizace.

Vlastními prostředky?

Televize se na některých, vybraných, bude autorsky, technicky podílet?

Pošlou skicu ve flashi apod. na portál. Nebo, kdo to neumí v té technologii udělat, ten pošle jasně popsaný koncept, z těch se možná vybírá zvlášť.

Asi pak začne u nadějnějších věcí komunikace s autory a dolaďování.

Nějak se to celé musí jmenovat. Třeba 30 vteřin – kdyby neexistovalo 168 hodin aj. Nebo RKLM. Proklama. Amalker. Eklama, klama, lama, ama, ma, a. Nevím jak. Možná Formát.