otevírací doba na AVU

Jednou jsem ve dvě po půlnoci vstoupil do budovy Art Institute v San Francisku. Navzdory pokročilé hodině tam vládnul čilý pracovní ruch. Říkám pracovní, nikoli třeba opilecký, jaký by se snad mohl očekávat u nás – což ale může být výrazem všeobecné americké zábrany konzumovat alkohol na veřejnosti. Působilo to skoro přízračně, jak se v umělém světle pohybovali studenti soustředění na svou práci. Měl jsem tam v tu netypickou hodinu jakousi schůzku, u vstupu mě nikdo nezastavoval, ani nevím, jestli tam byla kamera. Studenti platí za studium docela slušné peníze, možná proto jim škola umožňuje i noční práci.

Na AVU je každá zmínka o delší otevírací době odedávna utloukána těmito čtyřmi námitkami:

  1. spotřebuje se strašně energie na vytápění a na svícení
  2. pro práci to využije minimum studentů
  3. bezpečnostní rizika
  4. nejsou peníze na prodlouženou šichtu vrátných

Pojďme si námitky projít.

1. Energie

První argument neobstojí už jen před nejjednoduššími počty. Jako osvětlovací tělesa převládají zářivky. Jedna zářivka může mít příkon 20 W (nebo méně); když je jich v ateliéru dvacet, pak hodinu svícení odhaduji na 16 Kč. Za dvě až tři hodiny – o celonočním provozu není řeč! – zůstávají zvýšené náklady v řádu desítek korun. Přitom na energie ročně spotřebujeme přes šest milionů, tj. denně přes 16 tisíc Kč (!) (a když spotřebu o víkendech a o prázdninách ohodnotíme na polovinu, pak budeme dobře nad dvaceti tisíci Kč denně). V těchto číslech se tři desetikoruny na rozsvícený ateliér zcela rozpouštějí. Avšak i kdyby byly řádově vyšší, tvrdím, že to za to stojí.

A že ve skutečnosti je tento protiargument jen teoretický, vidíme podle toho, že na škole vůbec neregistrujeme nějaký tlak na šetření energiemi. Doklady toho vidíme všude – opakovaně upozorňuju na to, že nejmíň už od začátku října nemůžeme vypnout část osvětlení svítícího ve dne v noci v jedné ze dvou místností našeho ateliéru…

Co se vytápění týká, není nutné nic měnit. Dnes se topení na noc vypíná, což může klidně zůstat beze změny, jelikož i tak bude díky tepelné setrvačnosti teplota pro práci uspokojivá.

2. Pro práci to využije minimum studentů

Při argumentování druhou námitkou zmiňuje kolega Kotalík pokaždé svou inspekční cestu po ateliérech jednoho večera před desátou hodinou, při níž zjistil trapně nízký počet studentů v ateliérech. Byla to sice zřejmě jediná pochůzka tohoto druhu, kterou jako rektor provedl, takže z toho těžko vyvozovat závaznou statistiku; následující rektor Sopko pokud vím podobné inspekce už vůbec neprováděl – přesto je tato námitka vážná a musí se řešit.

Je to především obecná otázka docházky do školy. Obávám se, že by počty studentů nebyly uspokojující ani při denní procházce po ateliérech. Docházka se ale jistě liší podle jednotlivých ateliérů, a částečně to vychází ze studijních plánů a způsobu práce v konkrétních ateliérech. Restaurátoři budou zajisté mít vyšší počty přítomných studentů než například konceptuálně zaměřené ateliéry. Čili rozdíly vždycky budou – avšak bohužel nelze vyloučit, že za tím není rovněž nedostatečná iniciativa pedagogů, směřující k efektivnímu využívání luxusních světelných a prostorových pomínek. (Já vím, že v konkrétních případech prostoru rozhodně není přebytek – ale všichni víme z návštěv zahraničních škol, že i tak máme světla a místa opravdu hodně. Ve zmíněném Art Institute malíři po dvou či třech hodinách malování odnášejí plátna ze stojanů do regálů a na jejich místo přichází další skupina…)

Studenti si často teprve po absolvování začínají uvědomovat, jak výjimečná byla možnost pracovat v prosvětlených ateliérech, navíc v kontaktu se spolužáky, od kterých se dala očekávat zpětná vazba. Měli bychom usilovat, aby škola nebyla pouze místem pro ateliérovou schůzku jednou za týden, ale aby byla maximálně využívána i jako pracovní prostředí. (Abych předešel nedrozumění, znovu připomínám, že někde skutečně jsou prostory využívány maximálně a jinde se to prostě neshoduje se způsobem práce.)

Z hlediska problému otevírací doby budov se mi však toto jeví jako nikoli námitka proti, ale naopak jako argument pro! Jestli skutečně chceme zvýšit efektivitu využívání budov a zařízení, pak pro to musíme něco udělat, včetně rozšíření doby, kdy lze tyto možnosti realizovat!

A neškodí si přitom připomenout, jaký je vlastní smysl existence akademie: tím jest vzdělávání studentů – a nikoli zjednodušování práce pedagogů a ostatních zaměstnanců za každou cenu. Cítím v tom totiž určitou škodolibost, když se argumentuje, že jestli někdo nevyužívá školu od časného rána, pak nemá nárok chtít pracovat ve škole večer. Ne všichni studenti jsou ranní skřivani, odhaduji, že jsou většinou noční sovy. A smířil bych se, byť nerad, nakonec i s tím, že někteří by skutečně docházeli jedině večer – ale docházeli by…

Nicméně moje zkušenost ukazuje, že zájem o práci později večer či o víkendech mají stejně nejvíc právě ti pracovití studenti. Jednoduše jim nestačí normální otevírací doba.

3. Bezpečnost

Zvýšené bezpečnostní riziko prodloužením otevírací doby a možností práce o víkendech bezpochyby vzniká. Snížit ho lze jasně stanovenými pravidly a důsledným dohledem nad tím, zdali se dodržují. Poněkud pomůže také využívání kartového systému, i když ten nepůjde použít všude.

Rektor Sopko obvykle poukazuje na kulturní podmíněnost – např. ve škole v Německu studenti prý delší otevření školy nezneužívají, u nás se to nedá očekávat. Myslím, že by se i němečtí studenti v neurčitě definovaných podmínkách, jako jsou na AVU, chovali stejně jako naši.

4. Směny vrátných

Pan kvestor připomínal, že nemůže při prodloužení pracovní doby vrátných v souvislostí s jejich úvazkem překročit určitý počet hodin, jinak by to pro školu bylo nevýhodné: muselo by se možná zřídit další pracovní místo. Nepamatuji si přesně už o kolik šlo přesně hodin, ale vzpomínám si, že se to dalo spočítat a vycházelo to. Když bude potřeba, zjistím přesně znění této námitky a spočítáme to znovu – přece jen řeč o téhle konkrétní námitce se vedla dost dávno, odhaduji tak před sedmi lety.

Kdoví, jestli by nestálo za to uvažovat i o pozdějším otevírání AVU: škola se otvírá v sedm ráno, přitom většina pracovníků a studentů nepřichází dříve než cca o půl deváté. Důvodem časného otevření jsou zdá se hlavně uklízecí práce – ty se ale stejně přelévají do doby, kdy už probíhá plný provoz – takže otevření školy v osm by konec konců mohlo být eventuálně možné.

Otevírací doba akademie se diskutuje odedávna, chtějí ji většinou studenti, pro vedení školy je to ovšem jen potenciální zdroj problémů a nedá se čekat, že jen tak samo od sebe nastartuje v této věci iniciativu.