z katalogu výstavy AVU v NG

Grafika II se při svém vzniku v roce 1992 nazývala Ateliér experimentální grafiky. I když jsme tento název odmítali jako příliš určující, stejně se dá i dnes říci, že pro „druhou grafiku“ zůstalo charakteristickým zdůrazňování pozornosti k periferním, alternativním, přehlíženým jevům a přístupům. Nevytvořili jsme si jednu pravou definici našeho oboru, kterou bychom naplňovali vhodnými příklady, ale právě naopak: zůstáváme zvědaví, co vlastně grafika znamená. Zjišťujeme to jak tím, že se ocitáme v hraničních pásmech s jinými médii, tak i návratem ke kořenům, ke kresbě a k základním grafickým konceptům.

Vědomě pracujeme s protiklady či paradoxy, které jsou výtvarnému školení z principu vlastní. Na jednu stranu před studenty klademe úkoly, kterými od nich vyžadujeme tak staromódní ctnosti, jako je vytrvalost v práci nebo dokonce dochvilnost – připadá nám až romantické, když někdo může říci, že má za sebou stovky, ba tisíce hodin velice intenzívního kreslení pode modelu.

Na druhé straně taková kreslířská „drezúra“ není než trénink maximální nepředpojatosti, toho, čemu říkáme „nevědění“, připravenosti na úžas.

U studentů předpokládáme a vyžadujeme přehled o všem, co se ve výtvarném umění od pradávna do dneška odehrálo, avšak ještě víc se snažíme o posilování „smyslu pro absenci“, schopnosti všimnout si toho, co na scéně chybí.

Pěstujeme společenství individualit, aby se každý pokusil přijít na to, co za něj nikdo jiný neudělá. Osobnosti ale dávají dohromady společné naladění, cosi živého, čemu říkám osobnost Grafiky II. A podle ní se nakonec často odvíjí i průběh individuální výuky.

Na konci našeho společného úsilí by přirozeně měly být krásné a jedinečné kresby, grafiky, obrazy, akce – přesto se neorientujeme pragmaticky na výsledek. Více energie věnujeme přístupu, práci na výchozím nastavení, na okolnostech vzniku, na přípravě půdy. Čas strávený na škole takový luxus umožňuje.