Středa, 28. prosince 2011
Zastavil se u nás Vítek Janeček, bavili jsme se i o Špálovce, která potrvá ještě těch několik dní do konce roku (otevřeno je snad i na Silvestra).
Bral jsem tu výstavu strašně vážně. V mém věku se už nedělají manifestační sebevraždy, ale spíš bilanční – to jsou ty, které se velice dobře promyslí, aby vyšly. V případě Špálovky jsem sice neplánoval sebevraždu, ani uměleckou, ale zřejmě jsem chtěl dát věci dohromady tak, aby byly. Ne jen, aby vypadaly.
Pondělí, 12. prosince 2011
Zítra otevřeme ten SHOP v Galerii Havelka! Kdyby to náhodou za nic nestálo, přivezli jsme alespoň skvělé víno z Hostěradic a udělal jsem pověstné ořechy v karamelu.
Všem mimopražským jsem říkal, že mají přijet, až budou obě výstavy zároveň – jenže se ukazuje, že jejich průnik bude jen následujících pět dní.
A právě mi došla pozvánka, že výstavu s tím malinko odporným názvem SHOP dělají taky na VŠUP… :o) Asi je to ve vzduchu!
Vlastně teď se dívám, že mají už druhý ročník, takže zpozdilej jsem já.
Níže jsem vložil naši pozvánku:
Neděle, 11. prosince 2011
Je to rozhovor o Špálovce a trochu i o Havelce pro časopis Ateliér.
Čtvrtek, 24. listopadu 2011
Vláďa Zadrobílek říká v knize svých vzpomínek, jak se kdysi rozhodl, že jednou vydá moje kresby. A taky že jo, uplynulo deset let, změnil se režim, a z Vláďových supersamizdatů se vyvinulo nakladatelství Trigon, které zná každý, kdo se zajímá o hermetismus a podobné nauky. Výběr asi
dvěstě padesáti kreseb, vzniklých většinou mezi lety 1983 až 1985, vytištěný duplexem (dvoubarevně) na matném papíře a svázaný v tvrdé vazbě, dal dohromady cca půkilovou bichli, kterou Vláďa vydal k výstavě (jiných) mých kreseb v Nové síni v roce 1997.
Jeho dcera Zuzana při stěhování skladu narazila v zarovnaném koutě na balík těchto publikací. Omezený prostor v novém skladu ji pak inspiroval, aby na knihu nasadila novou cenu, „které nelze odolat“ – 250 Kč.
To mě moc těší, tak to hlásím! K dostání v Trigonu, Bubenská 3, Praha 7 (u metra Vltavská), a od 13. prosince taky u Jitky Grígerové v Galerii Havelka, Martinská 4, kde začne ta výstava SHOP, o které brzo napíšu více.
Úterý, 22. listopadu 2011
K blížící se výstavě SHOP u Jitky Grígerové v Galerii Havelka v Praze už několik informací řízeně uniklo. Jen pár skutečných insiderů ale ví o šíleném záměru, kterým se chci definitivně znemožnit před celým kolektivem:
budu zpívat!
Nebo korektněji a alibisticky: budu vokálně performovat.
Ano, býval jsem třetinou trojčlenné kapely, která se jmenovala krátce E, a která se od půlky osmdesátých do půlky devadesátých let pokoušela hrát tak stručně, jako sliboval její název. Zbylé dvě třetiny tvořili fenomenální muzikanti – Vladimír Václavek a Josef Ostřanský. Já jsem tam byl za normální lidi. Teď však vystoupím a cappella, neboli bez kapely, a budu necelou hodinu zpívat naše songy – jen pro vás!
K průlomu dojde v úterý 13. prosince v 7 hodin večer v kostele sv. Martina ve zdi, což je v Martinské naproti galerii (pár kroků z Národní). Nejde o žádnou recesi. Vždycky jsem po klucích chtěl, aby se naše věci daly zpívat u táboráku. Toto je první krok. Děsím se Těším se na vás, K.
Středa, 9. listopadu 2011
Pro ty, kdo nemůžete přijít, ač byste strašně chtěli, výstavu popíšu:
Neděle, 6. listopadu 2011
Už to mám konečně trochu pohromadě:
dovoluji si vás pozvat na výstavu Převod síly, která bude zahájena ve čtvrtek 10. listopadu 2011 v 18 hodin v Galerii Václava Špály, Národní 30, Praha 1 a potrvá do 31. prosince 2011.
Na čtvrteční otevření chodit příliš nedoporučuju, tři patra Špálovky spojují velmi úzká schodiště, takže je to spíš vernisáž aktuálních virů a bacilů. Říkám to každému, nakonec tu zkysnu sám.
Bacha, žádné občerstvení! To je styl Špálovky.
Přizval jsem Hanu Pýchovou k vystavení kresby z roku 1999, kterou kreslila na citlivou vrstvu filmu pomocí povrchového napětí v pokožce (kirlianovská fotografie). Budete zírat.
Výstava je pečlivě koncipovaná tak, aby zklamala všechny, ale ne příliš.
A aby nadchla, ale zřejmě taky jen přiměřeně a jednotlivostí. Anebo i celkem – vůbec se necítím v defenzívě, poprvé ukazuju trochu z „kódu“, který možná je za mými věcmi. Mystifikuju jen zcela nepatrně.
Komplementární k téhle akci bude výstava v blízké Galerii Havelka; její název se zatím neobjevil ani v rámci řízeného úniku. Zahájení je v úterý 13. prosince. Přespolní ať uváží integrovaný výlet do matičky.
Knihu návštěv v galerii nesnáším, ale vaše reakce na blogu mě potěší – i kdyby mě zrovna nepotěšily.
Těším se, váš K.
Bloguje.cz zřejmě neumí přílohy k mailům, takže z pozvánky budu ještě muset udělat obrázek nebo to k vám dopravit nějak jinak.
Sobota, 29. října 2011
Všude už deset let říkám, že nevystavuju, a pak se pár akcí za rok nakonec stejně zúčastním, abych si s odmítáním nepřipadal tak hysterickej. Ke konci léta se mě zeptal Pavel Lagner ze Špálovky, zdali bych záplácnul volný termín, který si jinak vyhrazují pro laureátskou výstavu Chalupeckého ceny, a který poslední laureáti jaksi nevyužili. V té chvíli jsem měl skluz se všemi možnými věcmi co jinak dělám, ale kývnul jsem na to hned, zařadil si Špálovku jako prioritu číslo jedna a všechno ostatní nechal, ať si to mou pozornost vynutí jen podle okolností. Jinými slovy jsem si naprogramoval katastrofu. Ani na blog jsem jak vidno neposílal nic, byť z parazitních momentů mám poznamenaných spoustu rozumů. Vlastně nic než parazitní momenty neznám.
Takže pozor, vernisáž ve Špálově galerii v Praze je 10. listopadu 2011 a výstava trvá až do konce roku. Toto je jen první upozornění, bližší informace jsou na cestě. Možná se k tomu vyvine doprovodný program, ale už teď můžu říct, že v prosinci otevřeme v jen ob blok vzdálené Galerii Havelka u Jitky Grígerové další výstavu. A Miloš Vojtěchovský mě pozval vařit do Školské, pokud mě mezitím nezrušil, když jsem mu v termínu nenahlásil termín.
Sobota, 16. července 2011
Herec má zahrát roli špatného herce. Bohužel ji zahraje špatně.
Překladatel překládá špatný text, avšak přeloží jej špatně.
Malíř chce namalovat špatný obraz. Ale obraz je špatně špatný.
Sobota, 25. června 2011
Číňani mají rádi, když je něčeho jasný počet. Zní jim líp, když se řekne Pět elementů, Osm trigramů nebo Tři zla (imperializmus, feudalizmus a kapitalizmus). Mně vyšlo osm paradoxů, které se vážou k výtvarnému tvoření (většinou v bloku už zmiňovaných), ale nevylučuju, že další ještě přibudou.
Sobota, 28. května 2011
Radim Tichý a další lidi z Tišnovské televize sestříhali dokument
o plenéru našeho ateliéru v Tišnově. Sice tam disproporčně dominuju, zatímco studenti jsou spíš za statisty, ale jinak mám příznivý pocit, že dokument je udělanej s opravdovou chutí i profesionalitou – takže lze doporučit! Viz
http://www.youtube.com/watch?v=cFvrqyFFUg0&feature=player_detailpage
Kdo zvládnete sledovat plných 23 a půl minuty, jste zralí na 50 a půl minuty videa s přednáškou Veřejná bezpečnost, soukromá nebezpečnost, kterou s ostatními přednáškami z cyklu Re: Public Art nechala Sylva Šeborová umístit na http://www.ctenimista.cz/prednasky/blok-1/vladimir-kokolia-verejna-bezpecnost-soukroma-nebezpecnost/
Pokud pak budete unavení z toho nadměrného kokoliování (sám jsem z něho za celý život úplně zničenej), pusťte si pro občerstvení rozhovor Adama Gebriana s Katkou Šedou v Bourání. Chvílema jsem byl dojatej, párkrát jsem se musel v nitru řehtat – jako třeba když v Ponětovicích vylezla z domu babička, o které si všichni mysleli, že už je dávno mrtvá. Odkaz: http://www.rozhlas.cz/radiowave/bourani/_archiv. Zmínka o Kokoliovi se nicméně objeví i tam, omlouvám se. Naštěstí je zrovna Kateřina příkladem, že se na něj vůbec nemusí brát ohled.
Čtvrtek, 5. května 2011
Marie Konečná píše diplomku na Masarykově univerzitě, ve které porovnává situaci a možnosti mladých umělců, zvlášť těch z AVU. Neznáme se, jen jsem od ní dostal několik otázek k 80. letům, které sem vkládám i se svými odpověďmi. Ne že by pilní čtenáři tohoto bloku neznali moje odpovědi předem, dávám to sem taky pro kontrolu veřejnosti, jestli už příliš nelžu…
Středa, 16. března 2011
Osobní pohled sběratele Richarda Adama na malbu 80. let vzbuzuje zájem, nostalgii a kontroverzi od loňského října, kdy ho materializoval ve formě velké výstavy a masivního katalogu v brněnské Wannieck Gallery.
Akce bude končit tento týden – a jako když stegosaurus ještě před posledním vydechnutím mávne ostnatým ocasem, tak Richard pozval Jana Mertu, Kvíčalu a mně dneska (ve středu 16. března) na šestou hodinu do galerie, abychom do stále proměnlivější minulosti ještě jednou zavrtali.
O sympoziu, které k výstavě proběhlo a odkazech na videa z něho se dovíte na www.osmdesata.cz.
Jestli jste návštěvu téhle výstavy pět měsíců odkládali, máte příležitost svou prokrastinaci prolomit.
Já využiju pro mě vzácné návštěvy Brna i k prohlídce navazujícího Richardova projektu umění 90. let, která je k vidění od minulého týdne v Domě umění v Brně.
Neděle, 20. února 2011
Co to je
Pecha Kucha (pečakuča)? Nejlepší je to zjistit naživo, třeba hned tuto
středu 23. února v kině Aero v Praze. I když je možná už vyprodáno – to se asi dá zjistit na
www.pechakucha.cz. V Praze jede Pecha Kucha už tři roky, a teď i mě čeká pověstných šest minut a čtyřicet vteřin pečakučového smažení. Výhoda toho formátu je právě tahle krátká doba, při které se nedá pořádně ani zdřímnout.
A Brňáci můžou ve čtvrtek zajít do Domu umění, kde začíná cyklus veřejných přednášek o umění ve veřejném prostoru. Ano, veřejný prostor je pořád ještě atraktivní téma; nechci vidět tu kocovinu za pár let. Já tam budu mít něco, co jsem nazval Veřejná bezpečnost, soukromá nebezpečnost. A k tomu ještě: Prostor není, co býval. A nebude, co je. Věci možná zůstávají; co se mění, je prostor. U veřejného prostoru je metrika, vztahová síť, našponovaná mezi agorafobií a klaustrofobií. Dnešní úzkost je úplně jinou úzkostí než před třiceti lety.
Co jsem tím chtěl říct?
Sobota, 5. února 2011
Radek Wohlmuth mi poslal anketu o krajinomalbě. Odpověděl jsem mu obratem, což se stane málokdy, a asi to svědčí o tom, že to je – aspoň pro mě – aktuální téma.
Čtvrtek, 27. ledna 2011
K výstavě 1984–1995, která probíhá v brněnské Wannieck Gallery, a jejíž kurátorem je sběratel Richard Adam, se Tomáš Císařovský, Jiří David a Martin Dostál rozhodli uspořádat sympozium. Postavil jsem k tomu účelu jednoduchý web www.osmdesata.cz a dostal jsem na sympoziu 15 minut pro svůj příspěvek. Všechny příspěvky jsou i na webu České televize.
Myslel jsem, že si v den sympozia vyslechnu všechny příspěvky a jen doplním, co mi v nich scházelo k úplnosti. Jenže jsem zapomněl, že nám ve stejný den začaly přijímačky, a tak jsem mohl dorazit až ke konci. Do blogu vkládám pár odstavečků, které jsem rozepsal, ale nedopsal, a s nějakými řečmi okolo jsem je tam přečetl.
Úterý, 2. listopadu 2010
Nadmul jsem se pýchou – tedy myslím, že to byla pýcha – když mě Karolína Jirkalová z Art&Antiques požádala o deset nebo patnáct tisíc znaků k Chalupeckému. Nechala mi volnou ruku, tak píšu jen o sobě, jak jinak. Kdo by koukání do vln ještě neměl dost, může si kliknout v Kokopedii na výpravnou fresku Z Čech až na konec světa, eventuálně prolistovat pár dojemných fotek v albu.
Úterý, 2. listopadu 2010
Kamila Ženatá (správně by se tedy měla přechylovat Vdaná), moje starší a krásnější spolužačka z akády, čím dál uznávanější umělkyně, zvlášť skvělé recenze měla na svou instalaci 2. patro, která navíc cvičí i taiji rodiny Chen (s Qin Ming Tangem…), mě z neznámého důvodu oslovila, že potřebuje obratem odpovědět na dvě otázky týkající se Chalupeckého. Ten obrat byl pomalý, právě jako to děláme v taiji, ale nakonec i jí jsem cosi poslal.
Úterý, 2. listopadu 2010
Letos uplynulo dvacet roků od vynálezu Chalupeckého ceny, od té doby se vyrobilo dvacet laureátů, a tak je čas na různé anketní a kvízové otázky, na které poctivě odpovídám, i když kvůli tomu pak nestačím odpovídat na jiné věci a systematicky si tak buduju image nespolehlivého hňupa. Otázky níže mi položila Lucie Drdová, zřejmě pro katalog.
Čtvrtek, 14. října 2010
Katalog Brněnská osmdesátá, který vzniká dodatečně ke stejnojmenné výstavě Marcely Macharáčkové v Muzeu města Brna, mě donutil ke vzpomínání. Při té příležitosti jsem například dohledal, že E, ta moje kapela, nevznikla po 1987, jak všudemožně uvádíme, ale v 1985 nebo možná ještě dřív. Když nevím ani tak základní data, neměl bych být ke vzpomínání vůbec připouštěnej…
Neděle, 3. října 2010
Společnost Za Česko kulturní vymyslelo
kavárenský think tank, při němž si kdokoli může zamluvit půlhodinu klábosení o kultuře s jednou ze čtyřiceti osobností v některé z těchto legendárních pražských destinací: Grand Café Orient, Café Imperial, Café Galerie Langhans, Kavárna Slavia, Café Nona, Cukrárna Myšák, Café Louvre. (Kafé si ale asi platí každej sám.) (Vlastně ne, teď jsem si všiml, že je v ceně.)
Neděle, 2. května 2010
Kateřina Farná se mnou dělala rozhovor pro Salon, čtvrteční přílohu Práva z 29. dubna 2010. Druhý den už jsem vydání nikde nesehnal, tak text vkládám sem.
Sobota, 6. března 2010
Koukáme na svět a na věci a říkáme si, jak je to udělané. Malíři si říkají, jak je to namalované. Podle nich je celý svět namalovaný.
Středa, 25. listopadu 2009
Dneska jdu na otevření
BAFu (Brno Art Fair) na brněnské výstaviště do pavilonu A. Je to veletrh galerií, první ročník, ambiciózní, zatím to vypadá na dost slušné zastoupení, trvá do neděle, více
zde.
Středa, 23. září 2009
Zdeňka Pincová (osobně se neznáme) studuje sociologii na fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a píše bakalářskou práci z oboru sociologie umění na téma Pohled na umělecký úspěch očima studentů a pedagogů.
Pondělí, 22. června 2009
Petru Nedomovi můžeme být vděční za cca 65 výstav v Rudolfinu. Je fakt dobrej. Teď ho chtějí odvolat. Absurdní! Napsal jsem ministrovi, ještě úplně všem nadějím konec není:
Středa, 20. května 2009
A taky mi ty články tady nějak lajvstajlovatějí! Není divu, protože jsem se do žánru právě namočil, když jsem se s bývalým ministrem školství Ondřejem Liškou vyskytl v livestylových Krásných ztrátách Michaela Prokopa.
Středa, 20. května 2009
Při mentálním pohledu na Slovensko mi mezi kulturními stánky, galeriemi a muzei dominuje Šamorín. Netvrdím, že můj pohled je ten nejobjektivnější, ale pro mě je At Home Gallery v Šamoríně prostě klíčová slovenská galerie, a to i navzdory tomu, že existuje v malém, převážně maďarském městečku na Žitném ostrově hned pri vodném dielu Gabčíkovo, a že vznikla původně v čtyřpokojovém panelákovém bytě, když Czaba a Suzane Kissovi usoudili, že jim vlastně stačí jeden pokoj a v ostatních ubytovali výtvarné umění.
Neděle, 17. května 2009
Koukám, že mi články v blogu nějak píárovatějí! Píšu pořád o sobě a více či méně nenápadně ukazuju, co se zase skvěle podařilo. Ale tady jsou dvě akce, které skutečně vyšly, takže strpte ještě jednu PR relaci. Vrátil jsem se právě ze Šamorína a nedá mi, abych o tom nedal vědět, a nezmínil se též o podobné cestě do Belgie v březnu.
Sobota, 9. května 2009
Kája Chamonikola mi vyprávěla, jak je nutné uzavírat cykly. Včera jsme jeden otevřený cyklus uzavřeli a zbyla po něm zvláštní výstava v Alšově jihočeské galerii v Českých Budějovicích s názvem Mémy Grafiky 2. Jsme úplně zničení, ale šťastní, protože se to povedlo, přijelo množství studentů, i ty legendy od roku 1992, kdy ateliér Grafiky 2 na AVU vzniknul. Zvládli jsme dokonce udělat dvěstěstránkový katalog formátu A5 a tloušťky třináct milimetrů. Vystavujících je šedesát šest! Ateliérem za sedmnáct let ovšem prošlo asi dvojnásobek lidí, takže redukce stejně nastala – a v některých případech vinou nedorozumění, tiku, setrvačnosti, vyčerpání, freudizmu nebo prostě z nemožnosti sehnat jakýkoli kontakt jsme opomenuli i některé neopomenutelné – to je na tom jediný průšvih. Na vernisáži jsem měl řeč, kterou jsem si tentokrát dopředu – hodinu před začátkem – napsal a díky tomu ji můžu umístit sem:
Čtvrtek, 23. dubna 2009
Mirka Kafková, která studuje výtvarku na pražském peďáku (neznám ji), rozeslala několika malířům anketu. Je to součást nějakého výzkumu, nerozumím jakého. A když už jsem jí náhle začal odpovídat – ačkoli momentálně nemám ani minutu na takové věci – a stále sem do blogu nejsem s to dát imprese z malování v Mechelenu, ani další zápisky, které mám už dávno z 95% napsané, tak pošlu aspoň toto. Možná se trochu opakuju, ostatně otázky se trochu opakují, tak se předem omlouvám.
Středa, 8. dubna 2009
S Karolínou Jirkalovou a Janem Skřivánkem jsem dělal
rozhovor už před dvěma lety, ještě než se Jan stal šéfredaktorem Art & Antiques. Seděli jsme na zahradě v altánku, a ti dva mladí lidé mě mimoděk zahanbovali svoji inteligencí, připraveností a nadšením.
Sobota, 7. března 2009
V Reflexu č. 10 právě vyšla anketa Osobnost XX v oblasti výtvarného umění.
Sobota, 7. března 2009
Mezitím se v rychlém sledu objevily další dvě ankety. Jedna je součástí seriálu o umělcích v Dolce Vita, vyšla v únorovém čísle, tady vkládám odpovědi, které ve vydání musely být (ku prospěchu věci) zkrácené a k tomu ještě krátký text Martiny Králové.
Sobota, 28. února 2009
Hejtman Rath vystěhoval České muzeum výtvarných umění z jeho prostorů v Husově ulici a místo toho tam umístí propagační středisko Středočeského kraje. Panu řediteli Ivanu Neumannovi dal výpověď.
Pondělí, 9. února 2009
Sice je pravda, že nevystavuju, ale na druhou stranu výstavám mých věcí nebráním. Zvláštní souhrou okolností se ve středu 11. listopadu otevře bez mé účasti výstava asi patnácti obrazů, které vznikly před sedmnácti lety v italském Rimini.
Pondělí, 9. února 2009
Slovník Grafiky 2 vyšel v říjnu, ale pořád ještě nebyl výhradně mou vinou pořádně dán do distribuce - dokonce se ještě neprodává ani na vrátnici AVU, která knížečku vydala. Od října taky plánujeme s Jitkou Grígerovou veřejné čtení ze Slovníku. Zdržuju to opět já, nechce se mi už několik měsíců udat žádné závazné datum ani místo. Možná na konci března a snad na akademii. Zde na blogu to určitě bude oznámeno nejdřív.
Úterý, 20. ledna 2009
Davidovi Černému, Krištofu Kinterovi a Tomáši Pospiszylovi se povedlo něco vzácného: skutečný skandál. Dokázali spustit mechanizmus, v němž počet jejich kritiků a obhájců lavinovitě narůstá, a každá jejich reakce, tedy i negativní, nebo zvláště ty negativní, se pozitivně účastní na tvaru výsledného díla.
Neděle, 11. ledna 2009
Bavili jsme se s děckama v ateliéru - děckama pochopitelně myslím naše dosti už přerostlé studenty Grafiky 2 na AVU - o prezentaci ve výtvarném umění. Prezentace je v našem oboru tak samozřejmá a kladná, že debata o jejím nebytí, nebo aspoň omezení, vyznívá předem jako čistě akademická. Prezentaci je naopak potřeba všemi způsoby posilovat; kdoví, jestli se už všichni dávno neshodujeme, že ona je vlastně tím uměním.
Neděle, 2. listopadu 2008
Doznal jsem se tady už, že jsem se dvacet let nebo kolik nečesal. Ale asi stejně roků mi trvalo, než jsem si poprvé skutečně poslechl první desku E.
Úterý, 7. října 2008
Kdysi jsem byl pozvaný na velkou výstavu, u které jsem pochyboval, jestli na ní vůbec mám být. Nakonec převážilo, že nemám. Pověsil jsem tam několik celkem bezbranných obrazů a fakticky jsem tím zmizel. Zástupy obrazy obtékaly a obrazy zůstávaly netknuté.
Pondělí, 6. října 2008
Přispěl jsem do
týdeníku A2 nějakými znaky na téma nové technologie v umění, ale když se Eva pokusila v Rosicích u Brna číslo zakoupit (odebírám A2 jen elektronicky), trafikanti zírali, o čem je řeč. Proto pro Rosičáky a obyvatele dalších měst a obcí, kde trafiky nejsou ohnisky kulturního vření, vkládám text níže.
Čtvrtek, 7. srpna 2008
Když Naďa Vávrová odjížděla (před třiceti lety) do Španělska, uspořádala u Plecha ve Střešovicích rozlúčkový mejdan, a tam jsem zaslechl jejího kamaráda Michala Pavlíčka, se kterým hrála v Expanzi, popisovat jakýsi halucinační zážitek, kterému ani nepředcházelo požití halucinogenů.
Čtvrtek, 17. července 2008
Ležíme na boku a mžouráme před sebe. Naše hlava je naležato a s ní i celý náš pohled na svět.
Sobota, 31. května 2008
Modelová situace: profesní skupina mluví svým jazykem. Jazyk je to zvláštní, například dovoluje mluvit mrtvým s živými a mluvit s věcmi, se světlem aj.
Čtvrtek, 1. května 2008
Radan Wagnes se mnou udělal velký rozhovor pro jejich časopis REVUE ART. Vydávají tenhle čtvrtletník už několik roků; jestli ho neznáte, dá se snad získat přes PNS, většinou na něj narážím po galeriích. Rozhovor jsem vložil níže, v časopise je k němu ještě asi deset reprodukcí. A taky moje fotka ze silvestra, bohužel bez uvedení autorky Ireny Armutidisové.
Pondělí, 7. dubna 2008
Dnes nepřidávám žádný svůj příspěvek, ale vložím sem dva texty Jiřího Černického ke Knihovně. Jiří inicioval petici na její podporu a shrnutí jeho zkušenosti je trpké, k vzteku - a přitom jednoznačně humanistické. V jedné chvíli se mi začaly drát slzy, jak mě to nasralo. Přeji krásné čtení.
Úterý, 5. února 2008
Maloval jsem celý den a celou noc obraz a myslel na Karla. Mluvil jsem s ním způsobem "ať jsi nebo nejsi", protože jsem nevěděl, jestli ještě je nebo není.
Čtvrtek, 31. ledna 2008
Skandál se jmenuje výstava našeho ateliéru Grafika 2 v Galerii Sýpka ve Valašském Meziříčí - neplést si prosím s Galerií Sýpka Jana a Ireny Velkových a s Galerií Sýpka na Klenové...
Těšíme se na Valachy, v sobotu tam hraje má oblíbená kapela Ciment, podíváme se snad do
Gobelínky, kterou máme
rádi a jinak budeme celé dny sedět v galerii a bavit se nad věcma, jak bychom to dělali stejně, ale bez účasti širší veřejnosti.
Je to možná jedna z nejlepších věcí, co v ateliéru máme — všichni se vyjadřujou ke všem a musím říct, že mě chvílema moc těší poslouchat jejich komentáře, jak jsou rozdílné, nepředpojaté, přímočaré a inteligentní. Získávám pak dojem, že jsem zbytečnej, což je učitelova nirvána.
Srdečně Vás zveme na zahájení výstavy ateliéru Vladimíra Kokolii Grafika II na Akademii výtvarných umění v Praze, které se koná v neděli 3.února v 16 hodin v prostorách Galerie Sýpka, Komenského 169, Valašské Meziříčí.
Už od 1. února se však můžete v Sýpce účastnit rozhovorů nad pracemi studentů.
Výstava potrvá do 6.dubna 2008, otevřeno úterý-neděle od 13 do 17 hodin
Neděle, 20. ledna 2008
Víte, co je phishing: to jsou ty maily od vaší banky, které vás přesměrují na její web, ve skutečnosti však na jeho kopii, narafičenou příčinlivým sovětčíkem z RBN. Lidi tam pak naklapají svoje hesla a mají pocit, že zabránili nejhoršímu.
Je to zrovna ten případ, kdy něco vypadá jako kachna, plave to jako kachna, káchá to jako kachna, a není to kachna.
Sobota, 3. listopadu 2007
Tereza Sochorová mi poslala pár otázek, ze kterých jsem se chvilku vrtěl, ale nakonec jsem jí odpověděl alespoň takhle.
Středa, 17. října 2007
Všechno, co mám na srdci, jsem řekl tady v bloku, takže všude jinde se jen cituju.
Proto nemá velký smysl sem umisťovat pozvánku na zítřejší besedu v Domě U Zlatého prstenu v Praze (součást Galerie hlavního města Prahy, plete se někdy s Galerií U prstenu v Jilské), leda by někdo považoval za potřebné dohlédnout na správnost citací. Na druhé straně by někoho mohlo zajímat, že mám nový účes.
Tohle je znění pozvánky:
Klub přátel Galerie hlavního města Prahy zve na další setkání U Prstenu.
Pozvání tentokrát přijal Vladimír Kokolia
Setkání se uskuteční ve čtvrtek 18. 10. 2007 v 16:00 v čítárně Domu U Zlatého prstenu (Týnská 6, Praha 1 — Ungelt, 2. patro).
Na programu bude prezentace tvorby Vladimíra Kokolii a následná debata.
Bližší informace o programu Klubu přátel GHMP naleznete na: www.ghmp.cz
Srdečně zvu!
Neděle, 20. května 2007
Anketa Radana Wagnera "Jak je na tom umění" mě zdržela s mým psaním do bloku, tak ji sem posílám místo toho.
Úterý, 1. května 2007
Jsem členem sekty odpůrců krychle. Naše organizace je tak dokonale tajná, že si ani vy nemůžete být jisti, jestli nejste jejími členy.
Pátek, 16. března 2007
Díval jsem se jeden večer na dokument o Pavlu Brázdovi, hlavně na jeho tvář a hlavu, která má kompaktní tvar pokrytý síťovinou vrásek - v podstatě totéž, co vidíme na jeho obrazech. Tahle symbióza velkého celistvého tvaru a povrchového rýhování (zbrázdění...) není podle mě jen tak.
Úterý, 13. února 2007
Feng-yűn Song Vojtová mě pozvala na
tuhle sobotu do Archy jako hosta na vítání Roku vepře. Nevím, proč si na mě vzpomněla zrovna v tomhle roce. Představuju si, že si říkala: vepř, vepř... - a pak ji napadlo: Kokolia!
Já se tam jen promítnu, bude to v podstatě koncert Song, společně s "mým" Vladimírem Václavkem, s Petrem Dvorským a s jejím Trio PUO extra bandem. To lze doporučit! Hladové krky se navíc dočkají malého čínského občerstvení.
Připravil jsem Song na to, že se začnu chovat normálně teprve poté, co se před celým kolektivem znemožním. Nevylučuju ale, že se v daném čase stačím pouze znemožnit, aniž by došlo na druhou fázi — to už se mi víckrát stalo. Setkal jsem se dokonce s názorem, že druhá fáze (u mně) ani neexistuje.
Čtvrtek, 8. února 2007
Před devíti měsíci jsem začal psát článek pro
Koneckonců, což je, pokud to nevíte, slušný (to zní jak nadávka) kulturní časopis proti vší pravděpodobnosti vycházející už několikátý rok. Ale text jsem ustavičně překopával, nedávno jsem torzo poslal do redakce Ladislavu Vencálkovi jen abych mu doložil, že si nevymýšlím, když říkám, že něco pořád píšu. A právě teď jsem usoudil, že na dopsání nebudu mít delší dobu zaručeně čas, tak to raději plácnu sem, než téma dokonale vyčpí. Asi bych to jinak ještě dost přeházel a hlavně bych snad dospěl k nějakému závěru - ten tam ani v náznaku není, uděláte si ho doufám sami. Název je skoro shodný s rozhovorem v týdeníku Euro, pro tento účel ho ale nechám tak.
Aktualizováno: nakonec jsem pro Koneckonců dopsal dva odstavce a vydají to v nejbližším čísle, vlastně dvojčísle.
Úterý, 6. února 2007
Ještě se k výstavě v Brně vrátím, tady jen přikládám text, který jsem tam nechal na stole.
Čtvrtek, 1. února 2007
Tuto sobotu (3. února) jedu na instalaci a vernisáž do Rýmařova - pokud bydlíte někde poblíž, přijďte ve tři do Muzea!
Zahraje tam Vladimír Václavek, můj basák z E, neviděli jsme se děsně dlouho.
O Rýmařově vždycky bájil, mám asi úplně nepřiměřenou představu.
Budou tam kresby a grafiky, starší i novější, obraz zapůjčí Jindra Štreit.
Úvodní slovo řeknu já — v ideálním případě jen jedno.
Středa, 31. ledna 2007
Řekněme, že Bůh je vševidoucí. Co bude vidět?
Bude vidět skrz. Ale jak pak bude vidět povrch. Vidí Bůh stín?
Pondělí, 15. ledna 2007
Oznamuju těm, kteří by se dostali na derniéru 18. ledna, že ji přesouvám o týden na čtvrtek 25. ledna.
Je to trapné, ale od úterka ležím s horečkou, hnusně chrchlám, vzorně se potím a mám zajímavé sny. Přivezli jsme pár menších pláten z galerie, že budu malovat doma, ale ještě jsem na ně nesáhl.
Vidím to černě — takže máme čekat černé období? Nebo možná bledé.
Čtvrtek, 11. ledna 2007
No nevím, přijel jsem z Prahy co nejdřív, jak to bylo možné, v úterý před dvěma dny, protože musím (nemusím, ale chci) malovat v galerii. Nikdo moc nevěří, že namaluju všecko - ani já to nemám nalinkované - může se stát, že jeden obraz mi najednou sežere všechen čas, který mám na ostatní - ale v zásadě jsem klidnej.
Úterý, 9. ledna 2007
Tento týden vyšel po asi dvou měsících v týdeníku Euro rozhovor, který se mnou dělali Karolína Jirkalová a Jan Skřivánek. Takže z připravované výstavy u Chloupka je probíhající výstava aj. Je taky prokrácený, třeba v místech, kde se mě ti dva ptají na české galeristy.
Dodatek: níže jsem vložil neredigovanou, o něco obsažnější verzi rozhovoru (ale bez úvodních a závěrečných textů autorů)
Úterý, 2. ledna 2007
Z konverzace s návštěvníky výstavy mi krystalizují věty k výstavě, které dohromady mohou dát cosi jako tiskovou zprávu. Ne, že by měly něco vysvětlit, ale snad můžou aspoň cosi osvětlit.
Úterý, 2. ledna 2007
Změnil jsem plány - původně jsem myslel, že budu malovat jen během zavíracích hodin galerie. Ale je málo času, a taky jsem se trochu rozmaloval, pročež pokračuju i během provozu.
Pátek, 15. prosince 2006
Nejlepší výmluvou, aby člověk nemusel něco dělat, je nutnost dělat něco jiného. A abyste nemuseli dělat to něco jiného, začnete dělat něco ještě úplně jiného. Atd. Takhle jsem udělal skoro všecko, co jsem kdy udělal.
Teď bych ale rád namaloval výstavu u Josefa Chloupka a náhradním činnostem se vyhnul. Protože právě dělám něco jiného, to jest připravuju s ateliérem výstavu ve Šternberku, dostal jsem se do galerie jen na jedno odpoledne a noc, kdy jsem rozmaloval jedno dvou a půl metrové plátno. Měl jsem z něho zatím divný pocit, snad, že jsem ho maloval po dlouhé době akrylem, tak se z toho teď vzpamatovávám a chystám se do galerie asi na dnešní noc, tentokrát už s olejama.
Doufám, že během vánoc toho namaluju tolik, že už bude co vidět na druhé vernisáži, kterou plánujeme na 4. ledna. Den před koncem výstavy, ve čtvrtek 18. ledna uděláme ještě derniéru, kde bude namalované doufám všecko. I když, kdoví, maluju čím dál složitěji, a hlavně pomaleji. V každém případě všechny zvu na tyhle dvě akce, tentokrát rozešlu i mailovou pozvánku.
Pondělí, 4. prosince 2006
Bůh je název mé výstavy u Josefa Chloupka, která se otvírá zítra v Brně mezi třetí až šestou hodinou.
Přijďte se podívat, jak věci vypadají než začnou — protože jsem zatím nezačal ani jeden obraz z těch asi padesáti, na které jsem v minulých dnech dělal rámy, napínal plátno a teď je šepsuju, s čímž mi pomáhá Eva. Výstava bude tedy z nenamalovaných (ale připravených) obrazů, které budu v několika etapách domalovávat; na konci výstavy snad bude hotová. Moje obrazy vždycky vypadají líp, když jsou rozmalované, ale tyhle nevypadají ještě nijak — doufal jsem, že na vernisáži bude na každém obrazu aspoň první tah.
Klekl mi znovu počítač, naštěstí jsem ho teď díky Petru Markovi zase vzkřísil, ale tím pádem jsem ani neobesílal lidi mailem; budu je zvát až na ty příští etapy. Takže se omlouvám všem, kteří ode mně dostáváte pozvánky, že nic nedošlo, zvu vás aspoň takhle.
Galerie ARS, Brno, Veselá 39,
úterý-pátek 12-18 hodin
neděle 13-17 hodin
tel. 542 218 291
Neděle, 19. listopadu 2006
Zase jsem sem nedal nějakou dobu nic, ačkoli si pořád skládám nějaké výkřiky určené tomuto bloku. Ale pak je sem nedám, asi se začínám moc hlídat!
Mezitím se udála spousta věcí, z nichž si vybavím hlavně to, že naši mladí měli svatbu v kostele, probíhalo to u Jakuba v Brně, bylo tam pěkné světlo.
A pak si vybavím věci, které jsem zmeškal — ani jsem nejel se dráždit do Drážďan na vernisáž Chalupářů, a ani v Brně jsem nestihl jít na vyhlášení Chalupeckého ceny — blahopřeju Barboře Klímové! Já zase děkuji za všechna přání ke jmenování profesorem, které proběhlo před týdnem, možná se k němu ještě tady vrátím.
Ale teď se věnuju dělání rámů na výstavu u Josefa Chloupka v jeho brněnské galerii Ars — myslím, že od 5. prosince. Možná ale taky šestého, ještě to potvrdím.
Dneska jsme s Jeníkem nafrézovali 260 běžných metrů blindrámů, zítra snad stihnem nadělat čepy, pak napnout, našepsovat a namalovat dvacet krásných obrazů — do dvou týdnů — tentokrát jsem to přehnal, obávám se. Na výstavě budou bílá plátna, budím se zpocenej.
Na to naváže 19. prosince výstava ve Šternberku, bude předpokládám i se studentama. To už budu mít aspoň ta plátna napnutá.
Čtěte týdeník Euro, teď někdy tam možná vyjde rozhovor, který dělali Jan Skřivánek a Karolína Jirkalová.
Čtvrtek, 26. října 2006
Toto je příspěvek pro konferenci AMU s názvem Kde končí věda a začíná umění. V zadání se ale ještě nějak připletla mezi vědu a umění taky technika (snad se mýlím, ale měl jsem dojem, jako by se hlásila k tomu, že "vlastně taky patří mezi umění"); můj text byl proto o tom, čím se věda i umění od techniky společně liší - a říkám si, že snad tím, že si sahají na neznámo...
Čtvrtek, 26. října 2006
Vyskytl jsem se opět v diskuzi o vědě a umění. Věda mě zajímá, aspoň v míře, ve které jí můžu rozumět, umění nakonec taky, ale hovořit o vztahu těchto dvou širokých a neurčitých oblastí mi připadá ztráta času. Pak ovšem těžko vysvětlím, že jsem věnoval čas rovnou dvěma textům na tohle téma.
Čtvrtek, 26. října 2006
V předchozím příspěvku tvrdím, že ceny nemají cenu, ale včera dostal cenu ministra kultury Dalibor Chatrný, vynikající umělec, strašně mě to potěšilo. Je to úžasnej, vitální, moudrej, jemnej a nespoutanej chlap, kdo ho známe, tak ho milujeme.
Kdybych to věděl, tak bych šel i na předávání, kam jsem byl pozván — ale kromě toho, že bych tam stejně nešel, tak mě odradila scénka z minulého předávání, které jsem sledoval v televizi. Cenu dostala Adriena Šimotová, krásná žena, zářící, i ji všichni milujeme.
Ale vedle ní seděl Stanislav Kolíbal, který doufal, že cenu získá on — a představte si, že Adrieně ani nezatleskal. Pořad v bedně ještě opakovali a ověřili jsme si to s Evou, že skutečně: seděl vedle, nakvašenej, a nic. Myslím, že ho to minulo při předchozím, a možná dokonce i při prvním předávání téhle ceny, tak se dá pochopit, že byl naštvanej. Ale u takovejhle osob by člověk přece mohl předpokládat trochu sportovního ducha, nebo aspoň sebeovládání, když už nejsou schopni mít radost z úspěchu blízkého člověka.
Ale já na tom nejsem o moc líp — nešel jsem tam, protože kdyby to dostal letos Kolíbal, tak bych mu nezatleskal.
Anebo možná jo. Někde musí ten debilní řetězec skončit.
Čtvrtek, 26. října 2006
Další text patrící do
kokopedie; když mi vyjde chvilka, vložím sem ještě další, které jsem k nějaké příležitosti v nedávné době na úkor tohoto bloku sesmolil. Tenhle vyjde v časopise Revue Art, který vydává art.cz
Čtvrtek, 26. října 2006
Kvůli jiným věcem opomíjím publikovat některé texty tam, kde patří, do
kokopedie, tak bych je mohl dát sem, ale i s tím mám zdržení - tohle je například text z konce srpna pro naši bezvadnou kamarádku a česko/americkou umělkyni Barbaru Benish k její vernisáži v Jindřichově Hradci. Dojeli jsme tam sice až po vernisáži, ale i tak to byl zase jeden nádherný večer (a ráno) na konci léta. Text jsem nakonec během večera přece jen přečetl, když jsme zimprovizovali druhou (a lepší!) vernisáž pro opozdilce.
Neděle, 9. července 2006
Na Červeném mlýně u Barbary Benish jsem si našel velký kámen u rybníka, a dvakrát denně, když jeden nebo druhý stromek nad ním vrhal stín, jsem na něm byl dvě nebo tři hodiny rozpláclý a sledoval vodu.
Po konci školního roku na AVU se mi nechtělo ani trochu komunikovat, a tak jsem se zde spíš schovával před houfem dítek, které šťastně cirkulovaly z hodiny hip hopu na hodinu architektury nebo výtvarného tvoření, z ní na jízdu na koni, plavání nebo hodinu španělštiny (taky češtiny, angličtiny, němčiny), případně na výklad o bylinkách.
Neděle, 9. července 2006
Můžeme se jen dohadovat, jak vypadá filtrování emailů, kterým se zjišťuje pravděpodobnost domluvy teroristického útoku. Spiklenci mohou nahrazovat slova bomba, výbušnina atd. čímkoliv, navíc nejen anglicky, ale třeba ve svých rodných jazycích a dialektech.
Problém filtrování mailů jsme řešili, když Barbara Benish připravovala šňůru výstav po Los Angeles. Na jedné akci chtěl Tomáš Ruller vystavit figurky vymodelované ze semtexu, o čemž bylo samozřejmě obtížné se domluvit po internetu. Jestli ty plastiky nakonec byly skutečně z plastické trhaviny nebo z červené plastelíny nevím, ale hledání klíčových slov americkými službami bude asi potřeba ještě doladit. Ukázalo se to v mailu, který mi před mým odletem poslala Barbara.
Barbara mluví a rozumí česky všecko, i když svou češtinu má z větší části odposlechnutou, jak se už deset let domlouvá s českými zedníky a kurátory. Takže píše částečně foneticky, což by mohla být ostatně další finta pro matení tajných služeb.
Jenže místo věty "Zaplať pámbu nebydlíme v Americe" napsala: "Zaplať bombu...".
Úterý, 4. července 2006
Před měsícem jsem dostal zprávu, že jsem byl "jednohlasně zvolen jako Artist in Residence pro letošní Artmill". Bylo to jako jeden z těch dopisů, které přišly s kapitalizmem do Čech, v nichž se vám sděluje, že jste šťastným výhercem.
Jednohlasně v tomto případě znamenalo doslova jediným hlasem, a sice hlasem Barbary Benish. Na nic se mě neptala, prostě mi to sdělila, protože věděla, že bych se vykrucoval. Zaručila se mi, že jako artist in residence nemusím nic dělat, nemusím vylézat z přiděleného brlohu, že to je vlastně dovolená pro umělce. Ona totiž ví nejlíp, jak umělci potřebují dovolenou, protože sama ji myslím neměla nikdy, jelikož je odjakživa hyperaktivní. A teď si už druhým rokem na sebe, kromě všech výstav, rodiny a všeho, upletla pořádání mezinárodního dětského tábora na jejich mlýně na Šumavě. Barbara "never cease to amaze me", vždycky mě překvapí.
Tak jsme se s Evou nenadále ocitli daleko na Šumavě, cestou jsme se zastavili u nádherného Diezenhoferova kostela v maličké obci Nicov; první noc jsme spali pod Mléčnou dráhou, ráno jsme skočili do rybníka, který je hned vedle mlýna, pak jsme se pár hodin koukali z velkého kamene při břehu na hladinu a pod ni, než jsem si spálil levou paži. Je to tady krásné.
Čtvrtek, 25. května 2006
Středa, 29. března 2006
Luděk Skočovský nazval informační systém pro AVU, který jsem se před pěti lety pokoušel iniciovat, a pro který navrhoval datový model, Chobotnice. Měl to být milý, mile izonizující název, ale kolegy idea informačního systému upřímně vyděsila: Sopko ji vytrvale nazýval Velkým Bratrem, jiní hřímali na shromážděních, že Kokoliova chobotnice nás hrozí svými chapadly ovinout a zadusit.
Pondělí, 6. března 2006
Jana Svobodová a Jitka Vitásková dávají dohromady sborníček na památku Aleny Gálové (Ajky), dlouholeté ředitelky Galerie mladých v Brně, která by se letos dožila padesáti let. Umřela před dvanácti lety při cestě do Řecka. Pokud jste ji znali, přijďte 27. března do Domu umění v Brně na malé posezení - žádnou tryznu, ale něco v Ajčině stylu.
Poslal jsem do sborníku tenhle text:
Neděle, 27. listopadu 2005
V dětství jsem si přál, aby bylo možné nosit dlouhé vlasy jako Vinnetou.
Přál jsem si, aby podle mých dětských názorů tak obscéní část oblečení, jakým je sako - roztřižené uprostřed těla na bříšku, kde měla právě hřát - nebyla až budu velký jediným a povinným oblečením pro muže.
Přál jsem si taky, abych v životě mohl jenom malovat.
Čtvrtek, 24. listopadu 2005
Dneska je vernisáž výstavy Les v Galerii města Plzně (na náměstí), kterou dělá Václav Malina, bohužel se na zahájení nedostanu, ale zvu Plzeňáky a z okolí - může to být myslím dost pěkná výstava, od Mařáka, přes Váchala až po Šárku Trčkovou, mou asistantku, kterou bych ale i bez toho ctil jako silnou figuru české grafiky.
Neděle, 13. listopadu 2005
Ve čtvrtek mezinárodní porota rozhodla o tom, že Cenu Jindřicha Chalupeckého pro mladého českého výtvarného umělce dostala Kateřina Šedá. Beru si to i osobně, protože Katka u mě letos diplomovala, a protože laureáty Chalupeckého ceny přece jen spojuje jakýsi pocit sounáležitosti.
Sobota, 8. října 2005
Pátek, 23. září 2005
U Fišera v Kaprově ulici v Praze proběhne autogramiáda - to je žánr, který vůbec neznám a přirozeně mě děsí - ale bude to snad trvat max hodinu. Kdo chce podpis na předloktí, má příležitost. Na to navazuje vernisáž v nové galerii Havelka, dohromady s Honzou Hískem a Vladimírem Kopeckým; je to malinké, ale snad sympatické místo, každému se vlezou asi jen tak dva nebo tři obrazy, začátek vernisáže v 19 hodin
Autor a titul:
Jana K L U S Á K O V Á -Vladimír K O K O L I A — Rok s Kokoliou
Místo konání:
Knihkupectví Kaprova 10, Praha
Datum a čas konání: 06.10.2005 — 17:00
Pondělí, 5. září 2005
Našel jsem stopu Trifuna Kokoliče, neboli Tripa Kokoliji na http://www.artnet.com/library/04/0471/T047169.asp;
Neděle, 4. září 2005
Tak už jsem dostal do ruky tu naši zbrusu novou knížku s Janou Klusákovou! Bál jsem se, že hned najdu nějakou děsnou závadu - ale díky tomu, že se textu i knížce jako takové dostala neobyčejná péče, a to od autorky i od redaktora a grafika, tak získávám pocit, že knížka nakonec
vyšla pěkně. Můžu vinit už jen sebe, když tam bude nějaká opravdová pitomost. (To platí i o fotkách Vítka Klusáka..)
Zastkvíme se podle všeho na Knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě na začátku října (pátek 7.), v listopadu na Světě knihy v Brně, mezitím u Fišera v Kaprově ulici bude některé odpoledne věnováno autogramiádě (i na předloktí). Nedovedu si představit, že někdo může na autogramiádu přijít, budu muset zmobilizovat široké příbuzenstvo.
Neděle, 4. září 2005
Ve Šťastném Jimovi vyšel článek o připravované knížce s Janou Klusákovou. Dostal jsem ho do rukou až teď s asi dvoutýdenním zpožděním. Je to výcuc z otázek, které mi autor Ladislav Langr poslal mailem. Odpovědi na některé jeho otázky jsem vložil níže.
Čtvrtek, 25. srpna 2005
Pořád nemám udělané na svých stránkách publikování textů, tak je občas musím dát sem na blog. Tohle je text, který jsem loni v létě sesmolil pro akci dr. Gibody na Hluboké; on se činorodě zabývá vztahem vědy a umění, což mi imponuje - i když jsem kritik představy, že se umělci a vědci sejdou, a vědci budou dělat umění a umělci vědu... To, že existují nějaké styčné body, neznamená nic jiného, než že jiné body styčné nejsou. A co je mi obzvlášť odporné: "zástupci vědy" a "zástupci umění". (Například při rozhodování o novém ministrovi kultury Paroubka navštívili "zástupci uměleckých oborů".) Já jsem nikoho nedelegoval. Připomíná to Čumpelíkovo rozměrné plátno, jak ke Stalinovi přistupují dělníci, rolníci, pracující inteligence, železničář mu předává vláček, zemědělkyně snop. "Naši studenti" po roce 89 byli kýč taky stejného druhu. No nic.
Už si ani nepamatuju, co jsem to psal, ani teď jsem to po sobě znovu nepřečetl. Angličtina se mi s odstupem zdála trochu šroubovaná. Na přednášce jsem nakonec mluvil bez papíru. Pokud vás zajímají fotky z této dílny, klikněte na http://www.kokolia.cz/album/view_album.php?set_albumName=hluboka, stránky dr. Gibody: http://giboda.aoedesign.de/Cdpresent/index.html
Úterý, 24. května 2005
Nevím, kdy se dostanu k tomu, že svoje stránky konečně překopu, jak slibuju už dost dlouhou dobu. Zatím jsem aspoň zprovoznil album fotek, kde jsou vidět instalace výstav a vernisáže, trochu taiji, škola a familly album - sice jsem to uvedl do provozu, ale nalil to jen částečně. Klikněte na
"http://www.kokolia.cz/album"
Neděle, 23. ledna 2005
Výstava kufrů, moje noční můra, byla otevřena 20. ledna v galerii AVU.
Nikdy se mi nestalo, že bych nedodal něco na výstavu nebo to jinak sabotoval. Sice bylo několik případů, kdy to některým zúčastněným tak mohlo připadat, třeba v mnichovské Galerie den Künstler jsem při instalaci zjistil, že mi zbývá místo, které se mi jevilo podřadné a poškozující i celou instalaci. Manželé Ševčíkovi, kurátoři výstavy, si mou naivní nabídku stáhnout věci z výstavy vyložili (dneska už se jim nedivím) jako hysterický vyděračský pokus získat lepší místo. Ještě za pár let při vstupním pohovoru na AVU se mě rektor Knížák ptal, proč chci učit na Akademii, když jsem tak neodpovědný, že den před vernisáží ruším svou účast. Mnichovská výstava nakonec proběhla normálně, věci jsem dal na původně plánované místo, jen se s něčím ještě nepatrně pohnulo.
Neděle, 23. ledna 2005
Když v roce asi 88 Vladimíra Sedláková zapracovala do svých obrazů vystavených v Českém spisovateli v Brně barvu, považoval jsem to za událost. Přišlo mi nespravedlivé, že se o tom nemluví, taková věc, které muselo předcházet velké rozhodnutí nebo nezvratná nutnost. "Co je nového?" - "Sedláková použila barvu, a vypadá to, že jí to chvilku vydrží!" Nemyslel jsem, že by se tím měli vzrušovat hlavně teoretici. Představoval jsem si, že zpráva o barvě u Sedlákové by se optimálně šířila šeptandou, nejrychlejším a nejvzrušivějším médiem. Člověk může mít pocit, že se nic neděje, a vtom se dovídá zprávu o možná klíčové změně v přístupu Sedlákové k malbě. Těžko potlačí bušení srdce. Dobrá, může mu to taky být jedno, ale stejně dokonale ukradené mu mohou být všechny ostatní zprávy, na kterých nemůže nic změnit.
Neděle, 9. ledna 2005
Hráli myslím Concertino od Víťky Kaprálové, avšak bylo to - v té chvíli, kdy jsem to zrovna poslouchal - předpokládatelné. Znám ji nedostatečně, ale mám ji rád, zamrzelo mě to za ni. Nějaký dirigent, nebo možná houslista, třeba si za chvíli vzpomenu, kdo to byl..., že by Rafael Kubelík?, v každém příípadě interpret, (interpret je taky druh počítačového jazyka) kdesi říkal, že se má hrát tak, jakoby hudba člověka zrovna napadala. Stejně tak někdo od divadla určitě říkal, že i herec musí říkat repliky sám pro sebě překvapivě. I když má nabiflovaný text, nesmí ani tušit, jak scéna dopadne.
Musí se tak i kreslit.
A i kdyby člověk znal budoucnost, stejně by musel tak i žít.
Středa, 22. prosince 2004
Nenávidím umění, umění je pouhá dohoda o umění, a z malování mi je špatně. Nesnáším malování, protože si při něm zblízka sahám na hranici vlastní neschopnosti. Když už něco maluju, musí to napřed překonat můj odpor. Překoná ho jedině silná a krásná věc, která se mi vpálila do pohledu. A to nejpřiměřenější, co se s ní dá udělat, bývá namalovat ji. Starám se o vidění a o věci, a jen minimálně o malování a obrazy. Snažím se ze všech sil nevědět, jak svět vypadá. Když to pak uvidím, maluju to - ale jinak malováním nic neřeším, nic neříkám, nemaluju svoje názory, ani nevyjadřuju svoje pocity. Na to si příliš vážím lidí, kteří se dívají na obrazy. Naučit se znovu vidět mi připadá jako nejaktuálnější - nebo chcete-li nejpolitičtější - umělecká tendence všech dob.
Středa, 22. prosince 2004
Umění a duchovnost, duchovní umění - nezní to báječně? Duchovní umění je jistě něco lepšího než to ostatní, neduchovní. Jestli budu dělat umění, tak určitě duchovní. Co k tomu potřebuju: především se přihlásit ke slovníku. Slova jako intuice, spontánnost, energie, velký obrat, symetrie, Bůh, dostředivost, matka Země, dračí žíly, tao, nový věk, podstata, poznání, šamanizmus, čakry, singularita.
A jiná slova musí být uvržena do hajzlu: racionální, vědecký, analytický.
