Kdo zvládnete sledovat plných 23 a půl minuty, jste zralí na 50 a půl minuty videa s přednáškou Veřejná bezpečnost, soukromá nebezpečnost, kterou s ostatními přednáškami z cyklu Re: Public Art nechala Sylva Šeborová umístit na http://www.ctenimista.cz/prednasky/blok-1/vladimir-kokolia-verejna-bezpecnost-soukroma-nebezpecnost/
Pokud pak budete unavení z toho nadměrného kokoliování (sám jsem z něho za celý život úplně zničenej), pusťte si pro občerstvení rozhovor Adama Gebriana s Katkou Šedou v Bourání. Chvílema jsem byl dojatej, párkrát jsem se musel v nitru řehtat – jako třeba když v Ponětovicích vylezla z domu babička, o které si všichni mysleli, že už je dávno mrtvá. Odkaz: http://www.rozhlas.cz/radiowave/bourani/_archiv. Zmínka o Kokoliovi se nicméně objeví i tam, omlouvám se. Naštěstí je zrovna Kateřina příkladem, že se na něj vůbec nemusí brát ohled.
To je celkem jasné, ale vnucuje se otázka, zda to platí i naopak: chápe inteligentní hloupost hloupého?
Na to nemám tak jednoznačnou odpověď. Můžu říct, že to přinejmenším není vůbec samozřejmé, dá mu to strašnou práci a výsledek bude nejistý. Hloupost jako absence inteligence je pro inteligentního nemyslitelná. Musí jít do sebe, vyhledávat instance vlastní hlouposti, aneb absence vlastní inteligence – a zkuste poradit, jakým vehiklem se dostat k něčemu, co není!
Pro ty, kdo to nestihnete, sem vkládám aspoň úvodní řeč z vernisáže a odkaz na tišnovskou televizi, kde možná z našeho malířského plenéru časem bude nějaký záznam.
Bezkonkurenčně nejpřehlíženější oběť lidské tyranie máme všude kolem sebe: trpnou hmotu. Všichni vidíme, že hmota je mučená a zneužívaná na milion způsobů, od nejprimitivnějších až po ty sofistikované, které nám přináší pokrok vědy. Jenže jí chybí výmluvnost psích očí, a tak se o jejím trápení dovídáme málo, prakticky nic. Ochrana hmoty jako obor je teprve v plenkách a obávám se, že u mnoha našich spoluobčanů převládá pocit, že se vlastně nic neděje.