kokoliův blok

V severní Kalifornii jsem potkal dvoumetrového indiána z kmene Kuruků – svalnatý, vlasy černé až do modra, orlí nos i orlí duch, opravdové zosobnění ušlechtilého divocha z našich dětských her, Pierre Bryce byl vedle něho ošklivé káčátko. Říkal mi, že má jakousi organizaci, která se jmenuje Desátá generace. Ten název prý pochází ze starého indiánského zvyku: když se mělo něco plánovat, stařešinové se pokusili uvidět konsekvence toho rozhodnutí po uplynutí deseti generací.

Ekologický časopis Sedmá generace odvozuje svůj název zřejmě od téhož indiánského obyčeje (v počtu generací jsem se asi spletl já). Redaktoři Vít Kouřil a Vojtěch Pelikán dorazili městskou dopravou až do Knínic, což je samo o sobě imponující výkon, a pak z mého čtyřhodinového bezuzdného žvatlání ve sluncem prozářeném altánu vybrali pro své otázky několik odpovědí, které by se ovšem daly dohledat i tady na blogu či v kokopedii, jelikož říkám už asi třicet tři let to samé. Tajně jsem doufal, že ti mladí enviromentalističtí muži přijedou vybaveni řetězy, aby se připoutali k ošklivé hliníkové piksle, kterou nám kdosi postavil před vesnicí, a která nám stíní pohled na kostel a na krajinu. Ale jinak byli výborně připravení, měli ušlechtilost toho indiána a osvědčili značnou emocionální inteligenci (když neodporovali mým ekologickým teoriím). Podle ostatních rozhovorů na stránkách časopisu poznáte, že tihle dva rozhodně netrpí ideologickou slepotou, kterou takovým slepě připisují na Hradě a jinde.