kokoliův blok
>>recyklace balastních memů<<
měsíce
RSS: 
Neděle, 9. ledna 2005
promiň
V amerických filmech si vždycky říkají děti a rodiče: miluji tě. Navštívili jsme dneska naše, Vladimír měl narozeniny, byla řeč o všm možném, taťka řekl, že si s mamkou snad nikdy neřekli děkuji. Pak řekl, že si nikdy neřekli ani promiň. Prostě to doma neříkáme. Bylo by neslušné, možná přímo agresívní to říct. Mamka mu řekla: promiň, že jsem nikdy neřekla promiň.
Na umprumce v Hradišti jsem kdysi odevzdal naší legendární paní profesorce Tvrdoňové slohovku, v níž píšu své mamce, že jí asi nikdy neřeknu, jak ju miluju, protože to prostě nejde — ale nic to nemění na té vlastní skutečnosti. Paní profesorka ten text myslím ani nevyhodila (jestli se nepletu, říkala mi loni, že se o něm občas dokonce zmíní svým žákům), já o tom ted vykládám na internetu, ale mamce jsem to dodnes neřekl.
Komentáře (5)
Tip: číslo ve hranatých závorkách vytvoří odkaz na jiný komentář
1
Jana
WWW
09.01.2005, 14:09:09
Ano, velice málo stačí k vyjádření našich pocitů. Myslím si, že opomínání je dnes na denním pořádku a je to veliká škoda. A nejhorší zjištění je, že vlastně časem nebude možno ta slůvka nikomu povědět...
2
10.01.2005, 10:09:13
rádo se stalo
3
ka
07.04.2010, 22:24:43
Mě matka říká skoro pořád,jak moc mě miluje a někdy je snad lepší to neříkat.Přijde mi pak,že to nic neznamená.Někdo vyznává činy a druhý chce slyšet slova.Vlastně si říkám co je to milovat?Neumím si představit,kde je ta hranice,kdy miluji a mám ráda,přijde mi to stejné.V jednom článku jste psal,že láska je hnusné slovo.Proč vám to přijde?
4
koko.
08.04.2010, 00:07:18
Opravdu jsem říkal hnusné? Vím jen, že to slovo neumím a nechci vyslovit. Ani psát se mi je moc nechce.
Vůbec nepodceňuju slova, často jsou silnější než věci.
Některé věci jsou ale přesahující, jako zřejmě i ta láska, a slova pak musí dohrávat to, na co samy nestačí.
Jedno z přikázání říká, že se nemá boží jméno používat nadarmo. Není to divné, že vedle krajních příkazů, jako nezabiješ, je tam i zákaz pouhého slova?
Těch přesahujících věcí je spousta, nejraději bych je v hovoru vypípával, aby se vyslovením neznehodnotila: duch, život, tao, láska, krása, pravda, ba i umění.
Vůbec nepodceňuju slova, často jsou silnější než věci.
Některé věci jsou ale přesahující, jako zřejmě i ta láska, a slova pak musí dohrávat to, na co samy nestačí.
Jedno z přikázání říká, že se nemá boží jméno používat nadarmo. Není to divné, že vedle krajních příkazů, jako nezabiješ, je tam i zákaz pouhého slova?
Těch přesahujících věcí je spousta, nejraději bych je v hovoru vypípával, aby se vyslovením neznehodnotila: duch, život, tao, láska, krása, pravda, ba i umění.
5
ka
08.04.2010, 21:30:27
To je pravda,ale kdyby jsme se tím měli řídit,museli bychom neustále vypípávat.
Stránky jsou archivovány v rámci projektu WebArchiv Národní knihovny ČR