kokoliův blok

Sen v červeném domě má zvláštní kouzlo, nic moc se v tom románu neděje, jen se strašně pomalu rozvíjí příběh vážené čínské rodiny z osmnáctého století, nad níž se vznáší předtucha blížícího se úpadku, viděný očima nadaného a rozmazleného jinocha Baoyu.

Smazal jsem si omylem šablonu blogu, tak jsem to začal dělat znovu...

V dětství jsem se rozhodl, že budu znát všechny rostliny. Napřed mi mamka koupila Naše listnáče, které dodnes umím latinsky, některé i poznám.

Běžně si lidi myslí, že pro taiji to nejdůležitější je qi, energie.

Witgenstein je pro mnoho lidí znám hlavně jako autor věty, že o čem se nedá mluvit, o tom se musí mlčet - což vypadá jako poukaz na hlubokou mystiku nebo skepsi, anebo přinejmenším výzvu, aby se zbytečně nežvanilo.

Vítám našeho zpravodaje Tomáše Takového, který situaci sleduje na místě. Tomáši, můžeš sdělit našim posluchačům, jak se situace vyvíjí?

Dobrý den, Hanko, situace v hlavním městě je taková, jaká je. Prezident řekl, co řekl a opozice reagovala, jak reagovala.

Jaké jsou vlastně požadavky vůdců pouličních protestů?

Jejich požadavky jsou takové, jaké jsou. Hrozí, že udělají, co udělají.

A ukazuje se nějaké řešení krize?

V současné chvíli je stav bohužel takový, jaký je, ale zůstává naděje, že krize bude vyřešena, jakmile bude vyřešena.

Ze zabijačky známe střevní sádlo, náš řezník bájil o jeho zvláštních účincích. Strhává se ze střev a přidává se do jelit, i když někde právě z něho dělají škvarky.

Taky si pamatuju z pitvy, jak tam zářilo zlaté sádlo v břiše - ne špeky pod kůží, ale uvnitř - a říkal jsem si, že stárnutí je prostě žluknutí.