kokoliův blok

>>recyklace balastních memů<<
Úterý, 13. února 2007

rok vepře v Arše

Feng-yűn Song Vojtová mě pozvala na tuhle sobotu do Archy jako hosta na vítání Roku vepře. Nevím, proč si na mě vzpomněla zrovna v tomhle roce. Představuju si, že si říkala: vepř, vepř... - a pak ji napadlo: Kokolia!

Já se tam jen promítnu, bude to v podstatě koncert Song, společně s "mým" Vladimírem Václavkem, s Petrem Dvorským a s jejím Trio PUO extra bandem. To lze doporučit! Hladové krky se navíc dočkají malého čínského občerstvení.

Připravil jsem Song na to, že se začnu chovat normálně teprve poté, co se před celým kolektivem znemožním. Nevylučuju ale, že se v daném čase stačím pouze znemožnit, aniž by došlo na druhou fázi — to už se mi víckrát stalo. Setkal jsem se dokonce s názorem, že druhá fáze (u mně) ani neexistuje.

Čtvrtek, 8. února 2007

nenávidím umění

Před devíti měsíci jsem začal psát článek pro Koneckonců, což je, pokud to nevíte, slušný (to zní jak nadávka) kulturní časopis proti vší pravděpodobnosti vycházející už několikátý rok. Ale text jsem ustavičně překopával, nedávno jsem torzo poslal do redakce Ladislavu Vencálkovi jen abych mu doložil, že si nevymýšlím, když říkám, že něco pořád píšu. A právě teď jsem usoudil, že na dopsání nebudu mít delší dobu zaručeně čas, tak to raději plácnu sem, než téma dokonale vyčpí. Asi bych to jinak ještě dost přeházel a hlavně bych snad dospěl k nějakému závěru - ten tam ani v náznaku není, uděláte si ho doufám sami. Název je skoro shodný s rozhovorem v týdeníku Euro, pro tento účel ho ale nechám tak.

Aktualizováno: nakonec jsem pro Koneckonců dopsal dva odstavce a vydají to v nejbližším čísle, vlastně dvojčísle.

Středa, 7. února 2007

zpěv

Před (asi tak dvaceti) lety ve vesnické sokolovně na androšské oslavě Wernerových narozenin začal po půlnoci někdo, možná Váša se Zogatkou, vydávat tón. Žádný zpěv, ani řev, jen tón. Přidali se k nim další, přehlušili ryk ze sálu, znělo to jako lidské digiridoo. Vydrželi jsme u toho, asi dvacet lidí, snad hodinu nebo dvě. Tón se všelijak moduloval, v zásadě ale zůstával stejný, vezli jsme se na něm a udržovali ho při životě. Nejspíš jsem nebyl jediný, kdo byl fascinovaný skutečností, že vibrující jednolité unisono trvalo, i když jste na okamžik kvůli nádechu přerušili svůj zvukový podíl.
Úterý, 6. února 2007

dodatek k "tiskové zprávě"

Ještě se k výstavě v Brně vrátím, tady jen přikládám text, který jsem tam nechal na stole.
Čtvrtek, 1. února 2007

pozvánka do Rýmařova

Tuto sobotu (3. února) jedu na instalaci a vernisáž do Rýmařova - pokud bydlíte někde poblíž, přijďte ve tři do Muzea!

Zahraje tam Vladimír Václavek, můj basák z E, neviděli jsme se děsně dlouho.

O Rýmařově vždycky bájil, mám asi úplně nepřiměřenou představu.

Budou tam kresby a grafiky, starší i novější, obraz zapůjčí Jindra Štreit.

Úvodní slovo řeknu já — v ideálním případě jen jedno.

Čtvrtek, 1. února 2007

skandál

Když jsem ke konci devítiletky četl Žízeň po životě a další knihy o moderních umělcích, pochopil jsem, že dneska už je bohužel na skandály pozdě. Nedalo se čekat, že by výstavka optimisticky laděných krajinek v Salónu nezávislých veřejnosti znovu nadzvihla mandle nebo že by lidi vášnivě protestovali při big beatu Svěcení jara. Přicházející normalizace mě ale měla poučit, že bude stačit i daleko méně - ne sice ke klasickému společenskému skandálu, nýbrž k jeho ututlané podobě, průseru.
bloguje.cz

Stránky jsou archivovány v rámci projektu WebArchiv Národní knihovny ČR