kokoliův blok

Ale co ukázal? Je od hlavy k patě v neprodyšné kombinéze, hlavu má unifikovanou díky helmě, nikdo ho nepozná, je tajemný jako prďoch v Amarcordu. Je to anonymní příspěvek k bohatosti života na ulici, příklad skromnosti a obětování se ve prospěch celku, skvěle rozpuštěné ego. Vždyť jinak by musel helmu strhnout, ukázat se, rozdat vizitky, zavolat vůkol: to jsem já! Ani nic takového, odjíždí do prdele, a nikdo si ho nikdy nebude spojovat s jeho osobou.

V Knínicích končí silnice, a tak rok co rok, když se blíží Velká cena, se k nám do vsi přiřítí roj silných motorek, u kovárny zpomalí, pak s řevem vystřelí do Podskalí, ale tam je to slepé, tak do Javůrské ulice, ta je taky slepá, vystřídají všechny slepé choboty a nakonec vjedou na Oulehle, které taky nikam nevedou. Podle zvuku slyšíme, jak marně hledají cestu pryč. Pak konečně vyfičí z vesnice, ryk zní osvobozujícně, jak když necháte masařku vylítnout oknem. Ale všichni cítíme, že povinnost uchovat si tvář pod helmou byla na chvilku otřesena.