kokoliův blok

Součástí textu "proč přesto kandiduji na rektora" jsou teze, které jsem odevzdal akademickému senátu, a otiskuju je zde; doufám, že se dočkají Vašich připomínek, ať už v komentářích nebo na mém mailu kokolia zavináč avu.cz

děkuji

- ještě doplnění: <a href="http://www.avu.cz/nastenka/volbyRektora2005.htm">zde </a>jsou teze obou kandidátů na školních stránkách

Nosil jsem odedávna předtuchu (úplně jsem to viděl!), že budu učit na AVU - říkám předtuchu, a ne, že jsou o tom snil a přál si to, to naopak nikdy. Byla to ovšem od začátku předtucha zcela nerealistická, kterou bylo vhodné pustit z hlavy.

Proto jsem od začátku působení na AVU v roce 1992 měl, přes svoji - asi nejen počáteční - nemožnost, zcela samozřejmý pocit, že to tak má být. Jediná věc, co mě ohledně mé role na AVU znejišťovala, byl Roman Havlík.

Srazy spolužáků v našem věku už začínají být pomalu spíš mementem mori než bujarou veselicí. Ukáže se, že někteří lidi, které si člověk nese v srdci jako nezodpovědné puberťáky, se bez dalšího vysvětlování přesunuli před stolici boží. Tak jsem skoro mimochodem - na dotaz: kde je? - shledal, že už navždy chybí Jarda Procházka, zvaný obřadně Jarouch, klíčová osoba našich umprumáckých let.

Na AVU byly vyhlášeny volby rektora. Stávající rektor Sopko, kterému končí první volební období, prohlásil při zahájení školy, že bude znovu kandidovat. V této chvíli ještě žádní další kandidáti svou účast nepotvrdili, mají čas do čtvrtka. Doufám, že jich bude víc, snad se odhodlá Jiří Ševčík, a další kolegové - může to být i někdo z venku... Bylo by trapné, kdyby byl jen jeden kandidát - přál bych si, aby se jich objevilo více, protože to je zase jedna vhodná příležitost, jak se vyjádřit k přítomnosti a budoucnosti školy.
Ale právě to letošní zahájení školy bylo tak mdlé a nedůstojné, že jsem se v té chvíli konečně definitivně rozhodl. KANDIDUJI NA REKTORA. Potvrdil jsem to akademické obci letákem, který uvádím níže:

V dnešní MFDnes Josef Chuchma napsal recenzi ke knížce

a pro sobotní přílohu Lidových novin jsem sesmolil klasickou příhodu z prázdnin, kterou jsme s Evou zažili tuhle sobotu v Malajsii (ale už jsme doma), původní neredigované znění jsem vložil níže,

a ještě, i když to není v novinách, nýbrž na internetu, rozhovor Radima Kopáče s Janou Klusákovou zde,

a ještě asi po týdnu doplňuju: vyšel i samostatný článek Radima Kopáče zde