kokoliův blok

Přišla mi z Ruska bichle vázaná v lidské kůži, tvrdá vazba se zlatýma bukvama, vypadá jako dodatek Stalinových spisů, má asi šest set stran, jsou v tom básně asi stovky českých básníků v ruštině i češtině, zkompiloval to Dalibor Dobiáš, který zřejmě učí češtinu v Moskvě na univerzitě. Úctyhodné dílo, a dokonce čtivé, bez nucení jsem se básněmi probíral aspoň hodinu. Někteří básníci strašně básní, jakoby se báli, že to bude vypadat moc obyčejně, ale pak jsou jiní, za všechny Ivan Wernish nebo Krchovský, kteří rovnou píšou poezii. Nemůžu moc kritizovat, protože tam mám taky dva texty, jeden pro E a druhý pro Dunaj, a připadají mi bezbranné a nesouměřitelné se skutečnými básněmi.

V jedné scifi povídce ze šedesátých let se vrátí skupinka turistů ze stroje času, kde nešťastnou náhodou sešli z vymezené cestičky a zašlápli motýla nebo tak něco, a při návratu napřed všechno vypadá normálně, ale pak si začnou všímat podivných, i když zdánlivě ne zas tak důležitých změn oproti dřívějšku: některé nadpisy ve městě mají přehozená písmena...