Čtvrtek, 5. ledna 2012
Nejdřív jsem si udělal účet na Bloggeru, jenže tam před deseti lety neměli české kódování (resp. Unicode), a teprve po pár letech jsem objevil čerstvé české Bloguje. Časem se ukázalo, že Artur Dent, autor blogovacího systému, chodil na naše koncerty, dokonce jsme se setkali naživo na jedné konferenci, ovšem v době, kdy se už z bloguje.cz vyvázal.
Tenhle blog tedy vznikl původně na serveru bloguje.cz, i když je to tady vidět jen úplně dole v patičce.
Bloguje.cz má pár dobrých vlastností, například jako autor můžete vidět všechny texty na jediné stránce. Ze začátku jsem registroval i určitou spřízněnost bloggerů, to už ale osláblo.
V jiných rysech ale už server zastaral, vkládání obrázků se mi s dvěma výjimkami nikdy nepodařilo, kategorizování příspěvků je hrubé, a v říjnu bylo bloguje.cz dokonce označeno Googlem za šiřitele malware (škodlivého software).
Udělal jsem si teď blog na Drupalu, oblíbeném a robustním systému, podívejte se na www.kokolia.eu/blog (aneb blog.kokolia.eu), doplnil jsem obrázky, videa, kategorie. Chvilku to bude ještě ve zkušebním provozu, ale pak tyhle stránky na bloguje.cz odstřihnu. D9ky za připomínky.
Středa, 28. prosince 2011
Zastavil se u nás Vítek Janeček, bavili jsme se i o Špálovce, která potrvá ještě těch několik dní do konce roku (otevřeno je snad i na Silvestra).
Bral jsem tu výstavu strašně vážně. V mém věku se už nedělají manifestační sebevraždy, ale spíš bilanční – to jsou ty, které se velice dobře promyslí, aby vyšly. V případě Špálovky jsem sice neplánoval sebevraždu, ani uměleckou, ale zřejmě jsem chtěl dát věci dohromady tak, aby byly. Ne jen, aby vypadaly.
Pondělí, 19. prosince 2011
Zuzana Vlasatá, která má na starosti publikace Hnutí DUHA, se mi ozvala s tím, že bych se v knížce o udržitelnějším a šetrnějším životním stylu „hezky hodil do odpadů“. Ukázka kapitoly mě přesvědčila, že z toho může být docela dobrá publikace. Můj podíl bude jen takový ten zpestřovací rámeček bokem. Ale jak jsem to psal, text dopadal čím dál závažněji, tak se nevyděste:
Pondělí, 12. prosince 2011
Zítra otevřeme ten SHOP v Galerii Havelka! Kdyby to náhodou za nic nestálo, přivezli jsme alespoň skvělé víno z Hostěradic a udělal jsem pověstné ořechy v karamelu.
Všem mimopražským jsem říkal, že mají přijet, až budou obě výstavy zároveň – jenže se ukazuje, že jejich průnik bude jen následujících pět dní.
A právě mi došla pozvánka, že výstavu s tím malinko odporným názvem SHOP dělají taky na VŠUP… :o) Asi je to ve vzduchu!
Vlastně teď se dívám, že mají už druhý ročník, takže zpozdilej jsem já.
Níže jsem vložil naši pozvánku:
Neděle, 11. prosince 2011
Je to rozhovor o Špálovce a trochu i o Havelce pro časopis Ateliér.
Čtvrtek, 24. listopadu 2011
Vláďa Zadrobílek říká v knize svých vzpomínek, jak se kdysi rozhodl, že jednou vydá moje kresby. A taky že jo, uplynulo deset let, změnil se režim, a z Vláďových supersamizdatů se vyvinulo nakladatelství Trigon, které zná každý, kdo se zajímá o hermetismus a podobné nauky. Výběr asi
dvěstě padesáti kreseb, vzniklých většinou mezi lety 1983 až 1985, vytištěný duplexem (dvoubarevně) na matném papíře a svázaný v tvrdé vazbě, dal dohromady cca půkilovou bichli, kterou Vláďa vydal k výstavě (jiných) mých kreseb v Nové síni v roce 1997.
Jeho dcera Zuzana při stěhování skladu narazila v zarovnaném koutě na balík těchto publikací. Omezený prostor v novém skladu ji pak inspiroval, aby na knihu nasadila novou cenu, „které nelze odolat“ – 250 Kč.
To mě moc těší, tak to hlásím! K dostání v Trigonu, Bubenská 3, Praha 7 (u metra Vltavská), a od 13. prosince taky u Jitky Grígerové v Galerii Havelka, Martinská 4, kde začne ta výstava SHOP, o které brzo napíšu více.
Úterý, 22. listopadu 2011
K blížící se výstavě SHOP u Jitky Grígerové v Galerii Havelka v Praze už několik informací řízeně uniklo. Jen pár skutečných insiderů ale ví o šíleném záměru, kterým se chci definitivně znemožnit před celým kolektivem:
budu zpívat!
Nebo korektněji a alibisticky: budu vokálně performovat.
Ano, býval jsem třetinou trojčlenné kapely, která se jmenovala krátce E, a která se od půlky osmdesátých do půlky devadesátých let pokoušela hrát tak stručně, jako sliboval její název. Zbylé dvě třetiny tvořili fenomenální muzikanti – Vladimír Václavek a Josef Ostřanský. Já jsem tam byl za normální lidi. Teď však vystoupím a cappella, neboli bez kapely, a budu necelou hodinu zpívat naše songy – jen pro vás!
K průlomu dojde v úterý 13. prosince v 7 hodin večer v kostele sv. Martina ve zdi, což je v Martinské naproti galerii (pár kroků z Národní). Nejde o žádnou recesi. Vždycky jsem po klucích chtěl, aby se naše věci daly zpívat u táboráku. Toto je první krok. Děsím se Těším se na vás, K.
Neděle, 20. listopadu 2011
První vteřina života trvá celý dosavadní život, celou vteřinu. Druhá vteřina trvá polovinu dosavadního života. Třetí trvá třetinu. Miliontá miliontinu, a to už začneme uvažovat, jestli vteřina nezačíná být příliš drobný interval. V té chvíli ubíhá dvanáctý den našeho života, který bude trvat celou dvanáctinu.
Středa, 9. listopadu 2011
Pro ty, kdo nemůžete přijít, ač byste strašně chtěli, výstavu popíšu:
Neděle, 6. listopadu 2011
Když nemůžu poslat pozvánku, alespoň zatím jeden text z pozvánky:
Jeden umělec věřil na existenci umění a obětoval mu život. Pak se ukázalo, že to nebyl žádný život.
Jeden umělec myslel, že se něco zachrání, když bude uměním zachraňovat. Stal se z něho prokletý umělec.
Jeden umělec si zakládal na koulích. Díky koulím se dostal do nejvyšších pater umění a jeho koule byly zavedeny v hodinách výtvarné výchovy. Jednoho dne se probudil a koule nikde.
Neděle, 6. listopadu 2011
Už to mám konečně trochu pohromadě:
dovoluji si vás pozvat na výstavu Převod síly, která bude zahájena ve čtvrtek 10. listopadu 2011 v 18 hodin v Galerii Václava Špály, Národní 30, Praha 1 a potrvá do 31. prosince 2011.
Na čtvrteční otevření chodit příliš nedoporučuju, tři patra Špálovky spojují velmi úzká schodiště, takže je to spíš vernisáž aktuálních virů a bacilů. Říkám to každému, nakonec tu zkysnu sám.
Bacha, žádné občerstvení! To je styl Špálovky.
Přizval jsem Hanu Pýchovou k vystavení kresby z roku 1999, kterou kreslila na citlivou vrstvu filmu pomocí povrchového napětí v pokožce (kirlianovská fotografie). Budete zírat.
Výstava je pečlivě koncipovaná tak, aby zklamala všechny, ale ne příliš.
A aby nadchla, ale zřejmě taky jen přiměřeně a jednotlivostí. Anebo i celkem – vůbec se necítím v defenzívě, poprvé ukazuju trochu z „kódu“, který možná je za mými věcmi. Mystifikuju jen zcela nepatrně.
Komplementární k téhle akci bude výstava v blízké Galerii Havelka; její název se zatím neobjevil ani v rámci řízeného úniku. Zahájení je v úterý 13. prosince. Přespolní ať uváží integrovaný výlet do matičky.
Knihu návštěv v galerii nesnáším, ale vaše reakce na blogu mě potěší – i kdyby mě zrovna nepotěšily.
Těším se, váš K.
Bloguje.cz zřejmě neumí přílohy k mailům, takže z pozvánky budu ještě muset udělat obrázek nebo to k vám dopravit nějak jinak.
Neděle, 6. listopadu 2011
Představme si, že chceme něčemu pomoci, a že nemáme po ruce reálnou možnost s tím něco dělat.
Tak si jen přejeme.
Všimneme si, že můžeme přidávat „volume“, přát víc nebo míň.
Brzy uznáme, že ať přejeme hodně nebo málo, nemá to žádný vliv.
Sobota, 29. října 2011
Všude už deset let říkám, že nevystavuju, a pak se pár akcí za rok nakonec stejně zúčastním, abych si s odmítáním nepřipadal tak hysterickej. Ke konci léta se mě zeptal Pavel Lagner ze Špálovky, zdali bych záplácnul volný termín, který si jinak vyhrazují pro laureátskou výstavu Chalupeckého ceny, a který poslední laureáti jaksi nevyužili. V té chvíli jsem měl skluz se všemi možnými věcmi co jinak dělám, ale kývnul jsem na to hned, zařadil si Špálovku jako prioritu číslo jedna a všechno ostatní nechal, ať si to mou pozornost vynutí jen podle okolností. Jinými slovy jsem si naprogramoval katastrofu. Ani na blog jsem jak vidno neposílal nic, byť z parazitních momentů mám poznamenaných spoustu rozumů. Vlastně nic než parazitní momenty neznám.
Takže pozor, vernisáž ve Špálově galerii v Praze je 10. listopadu 2011 a výstava trvá až do konce roku. Toto je jen první upozornění, bližší informace jsou na cestě. Možná se k tomu vyvine doprovodný program, ale už teď můžu říct, že v prosinci otevřeme v jen ob blok vzdálené Galerii Havelka u Jitky Grígerové další výstavu. A Miloš Vojtěchovský mě pozval vařit do Školské, pokud mě mezitím nezrušil, když jsem mu v termínu nenahlásil termín.
Sobota, 16. července 2011
Herec má zahrát roli špatného herce. Bohužel ji zahraje špatně.
Překladatel překládá špatný text, avšak přeloží jej špatně.
Malíř chce namalovat špatný obraz. Ale obraz je špatně špatný.
Neděle, 10. července 2011
Než jsem dokončil větu, už mi do ní skočil a doplnil ji – a ukázalo se, že ji zná, že ho už nemůžu překvapit.
Znal ji, i když jsem si ji právě vymyslel.
Překvapoval mě jako nikdy.
Sobota, 25. června 2011
Číňani mají rádi, když je něčeho jasný počet. Zní jim líp, když se řekne Pět elementů, Osm trigramů nebo Tři zla (imperializmus, feudalizmus a kapitalizmus). Mně vyšlo osm paradoxů, které se vážou k výtvarnému tvoření (většinou v bloku už zmiňovaných), ale nevylučuju, že další ještě přibudou.
Pátek, 10. června 2011
Překážkář Edwin Moses měl charakteristický styl, se kterým vyhrál 122 závodů po sobě, dvě olympijské medaile a čtyřikrát posunul světový rekord. Pamatuju si jeho slib, že na konci kariéry prozradí svůj tajný recept, jak dokázal tak hezky a rychle běhat.
V jednom japonském filmu se samurajové učí po zápaďácku běhat, nejde jim to. Oni se pohybují malými krůčky, sice rychle a stále vystředění, avšak snaživý lektor, který jim vzorově předvádí náš normální běžecký způsob, je snadno nechá za sebou.
Sobota, 28. května 2011
Radim Tichý a další lidi z Tišnovské televize sestříhali dokument
o plenéru našeho ateliéru v Tišnově. Sice tam disproporčně dominuju, zatímco studenti jsou spíš za statisty, ale jinak mám příznivý pocit, že dokument je udělanej s opravdovou chutí i profesionalitou – takže lze doporučit! Viz
http://www.youtube.com/watch?v=cFvrqyFFUg0&feature=player_detailpage
Kdo zvládnete sledovat plných 23 a půl minuty, jste zralí na 50 a půl minuty videa s přednáškou Veřejná bezpečnost, soukromá nebezpečnost, kterou s ostatními přednáškami z cyklu Re: Public Art nechala Sylva Šeborová umístit na http://www.ctenimista.cz/prednasky/blok-1/vladimir-kokolia-verejna-bezpecnost-soukroma-nebezpecnost/
Pokud pak budete unavení z toho nadměrného kokoliování (sám jsem z něho za celý život úplně zničenej), pusťte si pro občerstvení rozhovor Adama Gebriana s Katkou Šedou v Bourání. Chvílema jsem byl dojatej, párkrát jsem se musel v nitru řehtat – jako třeba když v Ponětovicích vylezla z domu babička, o které si všichni mysleli, že už je dávno mrtvá. Odkaz: http://www.rozhlas.cz/radiowave/bourani/_archiv. Zmínka o Kokoliovi se nicméně objeví i tam, omlouvám se. Naštěstí je zrovna Kateřina příkladem, že se na něj vůbec nemusí brát ohled.
Neděle, 22. května 2011
Hloupý nechápe inteligenci inteligentního. Potká-li stejně omezeného, mohou si krásně rozumět, ale kdokoli méně omezený už bude mimo jeho záběr.
To je celkem jasné, ale vnucuje se otázka, zda to platí i naopak: chápe inteligentní hloupost hloupého?
Na to nemám tak jednoznačnou odpověď. Můžu říct, že to přinejmenším není vůbec samozřejmé, dá mu to strašnou práci a výsledek bude nejistý. Hloupost jako absence inteligence je pro inteligentního nemyslitelná. Musí jít do sebe, vyhledávat instance vlastní hlouposti, aneb absence vlastní inteligence – a zkuste poradit, jakým vehiklem se dostat k něčemu, co není!
Neděle, 8. května 2011
Tišnováci a okolní, máte posledních několik hodin, abyste navštívili výstavu našeho ateliéru pojmenovanou Do krajiny! v Jamborově domě v Tišnově.
Pro ty, kdo to nestihnete, sem vkládám aspoň úvodní řeč z vernisáže a odkaz na tišnovskou televizi, kde možná z našeho malířského plenéru časem bude nějaký záznam.
Pátek, 6. května 2011
Lidstvo na své cestě k zítřkům vyniká bezohledností. V první řadě samo k sobě, avšak do své sebestředné expanze neváhá bez okolků vtáhnout cokoli, co se zrovna naskytne. Kdyby mohly němé tváře mluvit, sdělily by nám strašlivé věci.
Bezkonkurenčně nejpřehlíženější oběť lidské tyranie máme všude kolem sebe: trpnou hmotu. Všichni vidíme, že hmota je mučená a zneužívaná na milion způsobů, od nejprimitivnějších až po ty sofistikované, které nám přináší pokrok vědy. Jenže jí chybí výmluvnost psích očí, a tak se o jejím trápení dovídáme málo, prakticky nic. Ochrana hmoty jako obor je teprve v plenkách a obávám se, že u mnoha našich spoluobčanů převládá pocit, že se vlastně nic neděje.
Čtvrtek, 5. května 2011
Marie Konečná píše diplomku na Masarykově univerzitě, ve které porovnává situaci a možnosti mladých umělců, zvlášť těch z AVU. Neznáme se, jen jsem od ní dostal několik otázek k 80. letům, které sem vkládám i se svými odpověďmi. Ne že by pilní čtenáři tohoto bloku neznali moje odpovědi předem, dávám to sem taky pro kontrolu veřejnosti, jestli už příliš nelžu…
Sobota, 23. dubna 2011
Dva krát dva jsou čtyři. Chápete to? Činitel, činitel, součin. Nechápu. Ty dvě dvojky, ti dva prý zaměnitelní činitelé, nejsou stejní. Dvakrát – to je počítání, akce, vlastně sloveso. A teď krát co? Dva. To je přímo opak akce, vidíme dva kusy, dvě podstatná jména. Mícháme tady činnost s objekty, dva běhy s dvěma patníky. Míchání hrušek s jabkama nám vždycky výsměšně zakazovali.
Středa, 16. března 2011
Osobní pohled sběratele Richarda Adama na malbu 80. let vzbuzuje zájem, nostalgii a kontroverzi od loňského října, kdy ho materializoval ve formě velké výstavy a masivního katalogu v brněnské Wannieck Gallery.
Akce bude končit tento týden – a jako když stegosaurus ještě před posledním vydechnutím mávne ostnatým ocasem, tak Richard pozval Jana Mertu, Kvíčalu a mně dneska (ve středu 16. března) na šestou hodinu do galerie, abychom do stále proměnlivější minulosti ještě jednou zavrtali.
O sympoziu, které k výstavě proběhlo a odkazech na videa z něho se dovíte na www.osmdesata.cz.
Jestli jste návštěvu téhle výstavy pět měsíců odkládali, máte příležitost svou prokrastinaci prolomit.
Já využiju pro mě vzácné návštěvy Brna i k prohlídce navazujícího Richardova projektu umění 90. let, která je k vidění od minulého týdne v Domě umění v Brně.
Neděle, 20. února 2011
Co to je
Pecha Kucha (pečakuča)? Nejlepší je to zjistit naživo, třeba hned tuto
středu 23. února v kině Aero v Praze. I když je možná už vyprodáno – to se asi dá zjistit na
www.pechakucha.cz. V Praze jede Pecha Kucha už tři roky, a teď i mě čeká pověstných šest minut a čtyřicet vteřin pečakučového smažení. Výhoda toho formátu je právě tahle krátká doba, při které se nedá pořádně ani zdřímnout.
A Brňáci můžou ve čtvrtek zajít do Domu umění, kde začíná cyklus veřejných přednášek o umění ve veřejném prostoru. Ano, veřejný prostor je pořád ještě atraktivní téma; nechci vidět tu kocovinu za pár let. Já tam budu mít něco, co jsem nazval Veřejná bezpečnost, soukromá nebezpečnost. A k tomu ještě: Prostor není, co býval. A nebude, co je. Věci možná zůstávají; co se mění, je prostor. U veřejného prostoru je metrika, vztahová síť, našponovaná mezi agorafobií a klaustrofobií. Dnešní úzkost je úplně jinou úzkostí než před třiceti lety.
Co jsem tím chtěl říct?
Sobota, 5. února 2011
Radek Wohlmuth mi poslal anketu o krajinomalbě. Odpověděl jsem mu obratem, což se stane málokdy, a asi to svědčí o tom, že to je – aspoň pro mě – aktuální téma.
Čtvrtek, 27. ledna 2011
K výstavě 1984–1995, která probíhá v brněnské Wannieck Gallery, a jejíž kurátorem je sběratel Richard Adam, se Tomáš Císařovský, Jiří David a Martin Dostál rozhodli uspořádat sympozium. Postavil jsem k tomu účelu jednoduchý web www.osmdesata.cz a dostal jsem na sympoziu 15 minut pro svůj příspěvek. Všechny příspěvky jsou i na webu České televize.
Myslel jsem, že si v den sympozia vyslechnu všechny příspěvky a jen doplním, co mi v nich scházelo k úplnosti. Jenže jsem zapomněl, že nám ve stejný den začaly přijímačky, a tak jsem mohl dorazit až ke konci. Do blogu vkládám pár odstavečků, které jsem rozepsal, ale nedopsal, a s nějakými řečmi okolo jsem je tam přečetl.
Čtvrtek, 6. ledna 2011
Omlouvám se, toto je další smuteční promluva – ale sešlo se to tak – dokonce ta dvě smrtelná lože si v mé hlavě asi týden konkurovala… – vždyť blízkost byla v obou případech ta největší.
Nebyl jsem v tom zdaleka sám, v časopise Tvar k Vláďovi Zadrobílkovi promlouvají i další lidi.
Čtvrtek, 6. ledna 2011
Nejsme s Adamem Gebrianem – znáte tohle elfí jméno? – domluvení, že o sobě budeme hezky mluvit. Naopak myslím, že Adam nebude mít problém mě kdykoli upozornit na nějakej můj průser nebo zradu. (Pro takový účel mám v záloze ještě pár dalších lidí, třeba Jaromíra Typlta.) Ale já o něm nemůžu než mluvit hezky, a on mě teď na drsňáckém rádiu Wave taky nijak neboural, i když jsem byl před éterem malinko nesvůj. Všimněte si, jak je přirozenej na
http://www.rozhlas.cz/radiowave/bourani/_zprava/bourani-s-vladimirem-kokoliou--831609
Příští týden bude pokračování, protože Slovník je strašně tučnej.
Pátek, 26. listopadu 2010
Smuteční oznámení se do blogu nehodí, ale někam bych zprávu o mém otci dát chtěl. Byla to osobnost formátu takřka praotcovského, a i když mu na pohřeb přijel obrovský zástup blízkých, stejně by měl mít ještě svůj virtuální pomníček. Nepovolil jsem komentáře, ale jestli jste otce znali, můžete (nad počitadlem) poslat vzkaz.
Úterý, 2. listopadu 2010
Nadmul jsem se pýchou – tedy myslím, že to byla pýcha – když mě Karolína Jirkalová z Art&Antiques požádala o deset nebo patnáct tisíc znaků k Chalupeckému. Nechala mi volnou ruku, tak píšu jen o sobě, jak jinak. Kdo by koukání do vln ještě neměl dost, může si kliknout v Kokopedii na výpravnou fresku Z Čech až na konec světa, eventuálně prolistovat pár dojemných fotek v albu.
Úterý, 2. listopadu 2010
Kamila Ženatá (správně by se tedy měla přechylovat Vdaná), moje starší a krásnější spolužačka z akády, čím dál uznávanější umělkyně, zvlášť skvělé recenze měla na svou instalaci 2. patro, která navíc cvičí i taiji rodiny Chen (s Qin Ming Tangem…), mě z neznámého důvodu oslovila, že potřebuje obratem odpovědět na dvě otázky týkající se Chalupeckého. Ten obrat byl pomalý, právě jako to děláme v taiji, ale nakonec i jí jsem cosi poslal.
Úterý, 2. listopadu 2010
Letos uplynulo dvacet roků od vynálezu Chalupeckého ceny, od té doby se vyrobilo dvacet laureátů, a tak je čas na různé anketní a kvízové otázky, na které poctivě odpovídám, i když kvůli tomu pak nestačím odpovídat na jiné věci a systematicky si tak buduju image nespolehlivého hňupa. Otázky níže mi položila Lucie Drdová, zřejmě pro katalog.
Sobota, 23. října 2010
Pro
TEDx Brno jsem přehnal přípravu; dokonce jsem si svou prezentaci i napsal, přestože jsem věděl, že ji na místě číst nebudu. Pečlivé čtenáře tohoto blogu jako obvykle nepřekvapím, shrnuju věci, které jsem tady už určitě někde dal. Ale než než budou na webu TEDxu publikovaná videa, tak aspoň tuto ochutnávku. S výslednou akcí nemá moc společného…
Neděle, 17. října 2010
Hlásím, že Michalovi Gibodovi se už podařilo vydat knížku rozhovorů, které vedl s účastníky svých veřejných diskuzí v Českých Budějovicích. Publikace se jmenuje K věci, vypadá decentně, má 196 stran, vydalo nakladatelství Karmášek, náklad ani cenu neznám.
O přípravě knížky jsem se už jednou na blogu
zmiňoval. Michalu Gibodovi jsem velmi držel palce, aby to vydal, měl s tím příšerně práce. Na otázky odpovídali
Petr Vopěnka, Milan Knížák, Bořek Šípek, Karel Hvížďala, Boris Cvek, Vladimír Kokolia, Cyril Höschl, Zdeněk Lukeš, Jindřich Štreit a Robin Šóen Heřman. Teprve jsem ji začal číst, a jelikož mám moc rád Petra Vopěnku, baštím každé jeho slovo, začal jsem u něj – v jeho případě jsem doufal, že dostane ještě více prostoru. A rozečetl jsem Cyrila Höschla, taky dost dobrý.
Čtvrtek, 14. října 2010
Katalog Brněnská osmdesátá, který vzniká dodatečně ke stejnojmenné výstavě Marcely Macharáčkové v Muzeu města Brna, mě donutil ke vzpomínání. Při té příležitosti jsem například dohledal, že E, ta moje kapela, nevznikla po 1987, jak všudemožně uvádíme, ale v 1985 nebo možná ještě dřív. Když nevím ani tak základní data, neměl bych být ke vzpomínání vůbec připouštěnej…
Neděle, 3. října 2010
Společnost Za Česko kulturní vymyslelo
kavárenský think tank, při němž si kdokoli může zamluvit půlhodinu klábosení o kultuře s jednou ze čtyřiceti osobností v některé z těchto legendárních pražských destinací: Grand Café Orient, Café Imperial, Café Galerie Langhans, Kavárna Slavia, Café Nona, Cukrárna Myšák, Café Louvre. (Kafé si ale asi platí každej sám.) (Vlastně ne, teď jsem si všiml, že je v ceně.)
Neděle, 3. října 2010
Jestli víte, co je pecha kucha, tak možná budete znát i
TED. Je to prezentační formát, něco jako konference s přednášejícími z co nejrůznějších oborů a s předpokladem, že se tam vyskytnou myšlenky, které „stojí za to šířit“.
TED teď ve čtvrtek 7. října proběhne i v Brně, jako TEDxBrno.
Organizátoři pozvali Adama Gebriana, Petra Maňase, Vladimíra Kokoliu, Jakuba Macka, Michala Hromase, Marisu Perelló, Tomáše Vtípila, Pavla Tománka, Jiřího Močičku. Sám znám z těchto jmen jen tři (sebe nepočítaje), což je pro mě dokladem, že nemělo jít jen o grupu celebrit, ale o uvážlivě budovanou skladbu osobností a témat. Musím říct, že se na příspěvky těším, na některé obzvlášť.
Akce už je myslím vyprodaná, ale videa budou na internetu, dám sem ještě vědět.
Sobota, 2. října 2010
Podívejte se na stín olistěného stromu – honem, dokud nepřišel listopad. Stínový obraz není prostou siluetou velikána vrženou ve směru od slunce na zem, jak by se snad dalo předpokládat. Vidíme, že projekce listoví je různě rozostřená – podle toho, jak vzdálená je větev. Ta rozmazanost má navíc zvláštní tendenci k okrouhlosti. Světelné sloupy, které se prodraly korunou, se na zemi promítají jako průniky shluků kruhových skvrn nebo i jako jednotlivé zářící kotouče.
Úterý, 10. srpna 2010
V severní Kalifornii jsem potkal dvoumetrového indiána z kmene Kuruků – svalnatý, vlasy černé až do modra, orlí nos i orlí duch, opravdové zosobnění ušlechtilého divocha z našich dětských her, Pierre Bryce byl vedle něho ošklivé káčátko. Říkal mi, že má jakousi organizaci, která se jmenuje Desátá generace. Ten název prý pochází ze starého indiánského zvyku: když se mělo něco plánovat, stařešinové se pokusili uvidět konsekvence toho rozhodnutí po uplynutí deseti generací.
Ekologický časopis Sedmá generace odvozuje svůj název zřejmě od téhož indiánského obyčeje (v počtu generací jsem se asi spletl já). Redaktoři Vít Kouřil a Vojtěch Pelikán dorazili městskou dopravou až do Knínic, což je samo o sobě imponující výkon, a pak z mého čtyřhodinového bezuzdného žvatlání ve sluncem prozářeném altánu vybrali pro své otázky několik odpovědí, které by se ovšem daly dohledat i tady na blogu či v kokopedii, jelikož říkám už asi třicet tři let to samé. Tajně jsem doufal, že ti mladí enviromentalističtí muži přijedou vybaveni řetězy, aby se připoutali k ošklivé hliníkové piksle, kterou nám kdosi postavil před vesnicí, a která nám stíní pohled na kostel a na krajinu. Ale jinak byli výborně připravení, měli ušlechtilost toho indiána a osvědčili značnou emocionální inteligenci (když neodporovali mým ekologickým teoriím). Podle ostatních rozhovorů na stránkách časopisu poznáte, že tihle dva rozhodně netrpí ideologickou slepotou, kterou takovým slepě připisují na Hradě a jinde.
Sobota, 24. července 2010
V Pardubicích jsem se tento týden potkal s pozoruhodnými jedinci: Šárkou Havlíčkovou (Alfréd ve dvoře), Adamem Gebrianem (architekt), Adélou Svobodovou (skupina Ládví), Petru Nacu (vedoucí Odboru hlavního architekta Pardubic), Cyrila Říhu (teoretik architektury) a samozřejmě s Františkem Václavíkem a dalšíma z projektu OFFCITY. Pro panelovou diskuzi, kde se měl nejdřív každý během dvou minut vyjádřit, jak chápe kulturní prostor, jsem si poznamenal pár asociací. Moc se to nedá číst, i v Pardubicích jsem se ty nesourodé poznámky musel pokusit říct vlastními slovy.
Pátek, 9. července 2010
Michal Giboda pořádal veřejné diskuze s různými lidmi v klubu Solnice v Českých Budějovicích, loni z toho začal připravovat i knihu rozhovorů. Ještě nevyšla, dám pak vědět.
Pátek, 9. července 2010
Michal Giboda nakonec sehnal někde trochu peněz a vydal svůj sborník Mosty a propasti mezi vědou a uměním. Blahopřeju mu k tomu, jelikož sám nejlíp vím, jaká piplačka je dostat z autorů texty (vím to jako autor…), najít nakladatele a ovšem i ty peníze.
Jak jsem předpokládal, Jiří Fiala tam má opět naprosto skvělý text. Rozuměl jsem, že tam má být též Petr Vopěnka, ale není. No ale mezi takovýma šajbama bych se už vůbec neodvážil ani pípnout. Dostal jsem dva autorské exempláře, ale jinak nevím, kde lze na knížku narazit, Kosmas i další hlásí, že ji na skladě nemají (teď jsem to vygooglil na arara.cz). Můj příspěvek se dá vidět tady na blogu.
Michal Giboda se mnou taky dělal začátkem tohoto roku obsáhlý rozhovor; pošlu ho v následujícím příspěvku.
Pátek, 2. července 2010
Magdaléna Jetelová mě v Mnichově zatáhla na večeři do thajské hospody. Znali jsme se jen trošičku, ale vedle ní máte pocit, že jste spolu v dětství rozbíjeli okna. Bezvadná osoba (a umělkyně), opravdu. Bavili jsme se o milionu věcí a mimo jiné jsme vynalezli křivku života. To jest takový průběh nějaké životní situace, při kterém máme nejsilnější pocit života. Sepsal jsem pro vás, co se s tímto objevem stane, až z něho uděláme velkej byznys. Není to ovšem kompletní, Magda by na křivce určitě vypíchla ještě další momenty.
Pátek, 18. června 2010
Jednou hladím prostor krásně po srsti, pak do něho vnikám, protahuju se jím dál, pak ho polykám a trávím, pak jsem u toho, kdy vzniká.
To není žádná metafora, pouze suchý popis.
Sobota, 22. května 2010
Jak už vycítila
Zuzi, po předehře o plýtvání následuje další krok, v němž se otevřeně hlásím k podpoře Zelených. Byť jsem
zde dříve pochyboval, zda by člověk vůbec měl sdělovat, koho plánuje volit. Nikoho tím zpravidla nepřesvědčí, lidi jinak blízké jenom naštve a svým dílem přispěje k primitivnímu
zfanouškovatění (v podstatě totéž co zfanatizování) politiky.
Neděle, 2. května 2010
SCOOL! je časopis vydávaný na Gymnáziu TGM na Zastávce u Brna, ověnčený oceněními – například před dvěma lety cenou za nejlepší středoškolský časopis – za nímž stojí, stejně jako za mnoha jinými skvělými aktivitami, paní profesorka Eva Kokešová, sama neméně ověnčená, například je učitelem roku 2004, což obdržela pravděpodobně za to, že jako třídní učitelka strpěla ve třídě osm – vlastně devět – let našeho Jeníka…
Neděle, 2. května 2010
Kateřina Farná se mnou dělala rozhovor pro Salon, čtvrteční přílohu Práva z 29. dubna 2010. Druhý den už jsem vydání nikde nesehnal, tak text vkládám sem.
Úterý, 13. dubna 2010
Jeden muž měl velkou paměť, ale jakmile si na něco vzpomněl, tak se mu právě tím zrovna to z paměti vymazalo.
Pondělí, 12. dubna 2010
Dostal jsem mail, spíš spam, s šíleně závažnými otázkami, které posílá blogger a hloubavý technik z Plzně všem týpkům, na které našel mail v publikaci Kdo je kdo. A to v dobré víře, že se mu „dostane odezvy, která bude zajímavou hodnotou i pro další lidi naší společnosti“ a že „máte co sdělit a že vaše životní názory nám pomohou se orientovat, kam směřuje naše budoucnost.“ Mailové adresy ovšem ponechal viditelné pro všechny adresáty a tak ten idealista přispěl svou troškou k dalšímu zahlcování nevyžádanou elektronickou poštou.
Z neznámých důvodů jsem mu přesto odpověděl, nic mě neomlouvá.
Úterý, 16. března 2010
K mé dětské mytologii patřila představa, že žiju splněný život. Nežil jsem zkusmo, poprvé, ale až po nějakém vyhodnocení, za odměnu.
Sobota, 6. března 2010
Koukáme na svět a na věci a říkáme si, jak je to udělané. Malíři si říkají, jak je to namalované. Podle nich je celý svět namalovaný.
Sobota, 6. března 2010
Blízkost vytváří vzdálenost. Vzdálenost mezi žurnalistou a romanopiscem je daleko větší, než mezi žurnalistou a třeba popelářem. Nemyslíte? První dva spolu mají spoustu styčných bodů, které činí každý rozdíl citelným. Přirozeně i popelář a novinář se můžou v něčem potkat. Ale častěji se budou moci těšit z luxusu lhostejnosti.
Sobota, 6. března 2010
Strčím do kotle deset polínek a ohřeju tím kubík vody ke koupání nebo v přechodném období vyhřeju celej dům. Zní to idylicky, přiložit pár polínek. Jenže já si pamatuju ten strom, bylo mu dvacet let.
Sobota, 6. března 2010
Vidíme světlo. Bez světla se o vidění nedá moc mluvit. Náš svět je světlý. Fyzikálně je světlo energie fotonů. Fyzika ovšem neřeší, jestli jsou fotony světlé. Klidně bychom mohli fotony vnímat jako něco tmavého, je to jen „fyziologická konvence“. Absenci světla vidíme jako tmu, tak to prostě je – ale mohlo to být klidně naopak, tma, ono fotonové nic, by byla bílá a světlo by bylo „černé na bílém“. Že světlo vnímáme jako světlé je naše osobní věc – tak osobní, že dokonce nemůžeme mít ani jistotu, zda jiní lidé náhodou nevidí naši bílou jako naši černou.
Sobota, 6. března 2010
Tahle zahřívací placka neobyčejně ladí se zasněženou krajinou za oknem. Posledních pár mrznoucích dnů letošní zimy se ještě dá využít k jejímu ukuchtění.
Středa, 23. prosince 2009
Souběžně s každou bitvou pozemskou se vždycky odehrávala bitva bohů.
Sobota, 12. prosince 2009
Toto je můj příspěvek ke konferenci Různé podoby rizika. Byl jsem poslední na řadě, tak jsem měl naštěstí čas to na poslední chvíli dopsat. Zároveň jsem stačil sledovat příspěvky; moc se mi tam líbilo. V textu částečně těžím z tohoto blogu, takže znalci lehce vyčenichají dva motivy, které se zde už trochu probíraly.
Pátek, 4. prosince 2009
Díky všem, kdo mi napsali k narozeninám – datum na Facebooku dělá divy. Ještě že je vymyšlené.
Jako dárek pro vás jsem připravil odhalení svého ambiciozního podnikatelského záměru, který jsem doposud prozrazoval pouze pod kódovým označením a to výhradně osobám, u kterých byla záruka, že vše hned pustí druhým uchem ven.
Středa, 25. listopadu 2009
Dneska jdu na otevření
BAFu (Brno Art Fair) na brněnské výstaviště do pavilonu A. Je to veletrh galerií, první ročník, ambiciózní, zatím to vypadá na dost slušné zastoupení, trvá do neděle, více
zde.
Pondělí, 23. listopadu 2009
Navoněnej toaleťák je symbol. Ukazuje daleko víc, než jen sám sebe. Neukazuje nic menšího, než konec světa.
Pátek, 13. listopadu 2009
Na vernisáži našeho ateliéru Grafika 2 v galerii Aula brněnské Fakulty výtvarného umění VUT jsem pronesl řeč, kterou sem vkládám. Zvláštní, že to je už druhá vernisážová řeč o ateliéru,
kde mluvím o idiotech. As to bude něco znamenat, i když ještě nevím co. Vystavujeme cosi krajně nevhodného, co připomíná večerní kreslení nebo ty nesmyslné uhlové studie, které se dělávají na umprumkách. Ale měli jsme k tomu dobrý důvod.
Pátek, 13. listopadu 2009
Taky jste se při čtení Švejka ulehčeně řehtali blbosti onoho profesora v blázinci, který tvrdil, že v zeměkouli je druhá zeměkoule, která větší než ta vnější?
Pátek, 16. října 2009
Časopis Sanquist se mě zeptal, jestli nemám k převratu v roce 1989 nějakou vzpomínku na 3880 znaků. V září toho roku jsem odejel do Holandska na festival nezávislých aktivistů Against Current, kam s náma poprvé za hranice vyjela taky skupinka za Jazzovou sekci a pár dalších úleťáků a pravděpodobně též nějaký ideový dozor. Miloš Vojtěchovský zařídil pro naši skupinu E koncert v Melkwegu, nejlepším klubu v Amsterdamu, a udělal mi pěknou výstavu. Pobyt jsem si tam nakonec prodloužil víc než o měsíc. Přijel jsem v polovičce listopadu, akorát když jsem měl jet kamarádovi na svatbu, což už popisuje můj text pro Sanquist:
Středa, 23. září 2009
Zdeňka Pincová (osobně se neznáme) studuje sociologii na fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a píše bakalářskou práci z oboru sociologie umění na téma Pohled na umělecký úspěch očima studentů a pedagogů.
Úterý, 11. srpna 2009
Jen přetiskuju, co poslala Jiřina Šiklová.
Neděle, 9. srpna 2009
Trojúhelníkem prochází duch trojúhelníka, skvrnou duch skvrny. Věc je věcí, protože má ducha. V duchu se věc ví. Trojúhelník není, než vědění trojúhelníka, věc není, než vědění věci. Žádné zprostředkování. Duch věc tvoří tím, že ji prochází. Duch ví, kdyby nevěděl, nebyl by to duch. Ví ale vždycky jen svou věc, tu, kterou prochází. Nejde o dvě věci, ducha a věc, ale o vědění; to je jedna věc. Než, že existují, můžeme o věcech říkat, že se vědí.
Sobota, 25. července 2009
Skupina občanů, hlásících se ke středově extremistické Nijaké straně, prošla včera odpoledne u příležitosti Dne prostřednosti Prahou a krajskými městy. Policie nemusela zasahovat.
Sobota, 25. července 2009
V principech taiji straší jedna strašně jednoduchá věc: přenášení váhy.
Všichni samozřejmě víme, že rozložení váhy na obě nohy nikdy nesmí být fifty fifty – neptejte se ale, jak bez porušení tohoto pravidla vůbec můžeme přejít z jedné nohy na druhou.
Někteří učitelé praví, že poměr váhy by měl být těsně kolem polovičky: padesát jedna na čtyřicet devět procent.
Avšak jiní znalci zdůrazňují, že rozdíl musí být stoprocentní, sto a nula. Že v taiji stojíme vždycky na jedné noze…
Sobota, 18. července 2009
Před půl rokem jedni mysleli, že to potrvá půl roku. Pesimisti rok. Soudní lidi, se kterýma jsem v poslední době mluvil, soudili, že budeme muset překousnout dva až tři roky, než se to zase začne trochu vracet zpátky.
Zpátky? Proč by mělo?
Úterý, 7. července 2009
Čest!
Zdar!
Kam jdeš Cecile?
Ale nevím, Česťo. Za nosem.
Pondělí, 29. června 2009
Opilý zřízenec při čtení pohřební řeči poplete nebo vůbec nezná jméno zemřelého. Hraje hudba, kterou nebožtík upřímně celý život nenáviděl. Smuteční síň zdobí nevkusné normalizační dekorace, a estetické utrpení z nich drsně konkuruje vaší kontemplaci. Po vás se už hrne další várka, přičemž mladému střihounovi, který nevybíravě vytlačuje konsternovaný zástup pryč ze síně a pak i z nádvoří, nemůžete dát ozdravnou bombu, protože byste tím nabourali pietu ještě víc než on. Při hostině číšník briskně pochopí, že hosté s červenýma očima nebudou úzkostlivě ověřovat položky na účtu.
Úterý, 23. června 2009
Pro kolokvium v Kroměříži píšu „přednášku“. Dávám ji sem, i když na ní budu ještě měnit. Dejte mi když tak vědět, co tam chybí nebo je špatně, ď.
Pondělí, 22. června 2009
Kdysi jsem seděl se staršími spolužáky od Smetany v letní zahrádce. Hleděl jsem na ně se zvědavostí, některé jsem znal jen podle jména; byli to pánové už vesměs dobře zařazení na tehdejší výtvarné scéně, zatímco já jsem sotva opustil školu. Očekával jsem, že pochytím nějaké postřehy ze života, jak vlastně vypadá ta „volná noha“. Místo toho se vedla řeč výhradně o problémech s konečníkem.
Pondělí, 22. června 2009
Petru Nedomovi můžeme být vděční za cca 65 výstav v Rudolfinu. Je fakt dobrej. Teď ho chtějí odvolat. Absurdní! Napsal jsem ministrovi, ještě úplně všem nadějím konec není:
Pátek, 5. června 2009
Byl jsem nedávno v kostele a byl mi nabízen produkt. Šlo o celé portfolio s velice zajímavou skladbou, s dluhopisy a investičními certifikáty, které emitent prodal kostelu zřejmě jako koncesionářskou emisi. Dluhopisy byly dlouhodobé, s dobou splatnosti věčnost. Projevil jsem zájem, ale jako drobný střádal jsem si nemohl dovolit investovat víc, než jen jednu duši.
Středa, 20. května 2009
A taky mi ty články tady nějak lajvstajlovatějí! Není divu, protože jsem se do žánru právě namočil, když jsem se s bývalým ministrem školství Ondřejem Liškou vyskytl v livestylových Krásných ztrátách Michaela Prokopa.
Středa, 20. května 2009
Zdál se mi sen, ve kterém jsem byl dementní – nebo aspoň myslím, že jsem v něm byl dementní – o své demenci jsem jakožto dementní neměl žádné zdání.
Středa, 20. května 2009
Při mentálním pohledu na Slovensko mi mezi kulturními stánky, galeriemi a muzei dominuje Šamorín. Netvrdím, že můj pohled je ten nejobjektivnější, ale pro mě je At Home Gallery v Šamoríně prostě klíčová slovenská galerie, a to i navzdory tomu, že existuje v malém, převážně maďarském městečku na Žitném ostrově hned pri vodném dielu Gabčíkovo, a že vznikla původně v čtyřpokojovém panelákovém bytě, když Czaba a Suzane Kissovi usoudili, že jim vlastně stačí jeden pokoj a v ostatních ubytovali výtvarné umění.
Neděle, 17. května 2009
Koukám, že mi články v blogu nějak píárovatějí! Píšu pořád o sobě a více či méně nenápadně ukazuju, co se zase skvěle podařilo. Ale tady jsou dvě akce, které skutečně vyšly, takže strpte ještě jednu PR relaci. Vrátil jsem se právě ze Šamorína a nedá mi, abych o tom nedal vědět, a nezmínil se též o podobné cestě do Belgie v březnu.
Sobota, 9. května 2009
Kája Chamonikola mi vyprávěla, jak je nutné uzavírat cykly. Včera jsme jeden otevřený cyklus uzavřeli a zbyla po něm zvláštní výstava v Alšově jihočeské galerii v Českých Budějovicích s názvem Mémy Grafiky 2. Jsme úplně zničení, ale šťastní, protože se to povedlo, přijelo množství studentů, i ty legendy od roku 1992, kdy ateliér Grafiky 2 na AVU vzniknul. Zvládli jsme dokonce udělat dvěstěstránkový katalog formátu A5 a tloušťky třináct milimetrů. Vystavujících je šedesát šest! Ateliérem za sedmnáct let ovšem prošlo asi dvojnásobek lidí, takže redukce stejně nastala – a v některých případech vinou nedorozumění, tiku, setrvačnosti, vyčerpání, freudizmu nebo prostě z nemožnosti sehnat jakýkoli kontakt jsme opomenuli i některé neopomenutelné – to je na tom jediný průšvih. Na vernisáži jsem měl řeč, kterou jsem si tentokrát dopředu – hodinu před začátkem – napsal a díky tomu ji můžu umístit sem:
Čtvrtek, 23. dubna 2009
Mirka Kafková, která studuje výtvarku na pražském peďáku (neznám ji), rozeslala několika malířům anketu. Je to součást nějakého výzkumu, nerozumím jakého. A když už jsem jí náhle začal odpovídat – ačkoli momentálně nemám ani minutu na takové věci – a stále sem do blogu nejsem s to dát imprese z malování v Mechelenu, ani další zápisky, které mám už dávno z 95% napsané, tak pošlu aspoň toto. Možná se trochu opakuju, ostatně otázky se trochu opakují, tak se předem omlouvám.
Středa, 15. dubna 2009
Stěžujeme si, že televizní zprávy jsou ustavičně negativní – mě tedy připadala nejpříšernější vždycky ta roztomilá zvířátka nakonec – ale když se podívám v normálním světě kolem sebe, slyším novinky ještě drastičtější. Tady odchází matka od šťastné rodiny, zde naopak zlotřilý syn vyhodil z domu vlastní matku, tento v afektu vyskočil z okna a přežil, tihle musí při každé procházce něco ukrást, i kdyby to mělo být jen polínko do kamen, tenhle se zbláznil a předvídá budoucnost, zde se krásný mladý člověk metodicky upíjí, tamten místo toho bije málem koho potká. Nemůžu napsat plný, konkrétní a ve skutečnosti daleko děsivější výčet; ti kolem mně by se v něm poznali a skončilo by to další negativní zprávou.
Středa, 8. dubna 2009
S Karolínou Jirkalovou a Janem Skřivánkem jsem dělal
rozhovor už před dvěma lety, ještě než se Jan stal šéfredaktorem Art & Antiques. Seděli jsme na zahradě v altánku, a ti dva mladí lidé mě mimoděk zahanbovali svoji inteligencí, připraveností a nadšením.
Sobota, 7. března 2009
V Reflexu č. 10 právě vyšla anketa Osobnost XX v oblasti výtvarného umění.
Sobota, 7. března 2009
Mezitím se v rychlém sledu objevily další dvě ankety. Jedna je součástí seriálu o umělcích v Dolce Vita, vyšla v únorovém čísle, tady vkládám odpovědi, které ve vydání musely být (ku prospěchu věci) zkrácené a k tomu ještě krátký text Martiny Králové.
Sobota, 28. února 2009
Hejtman Rath vystěhoval České muzeum výtvarných umění z jeho prostorů v Husově ulici a místo toho tam umístí propagační středisko Středočeského kraje. Panu řediteli Ivanu Neumannovi dal výpověď.
Středa, 18. února 2009
Zdá se, že už končí doba, kdy jsme si mohli ze sportovců utahovat jako z poněkud jednostranně specializovaných jedinců, kterým se muskulatura vyvinula na úkor mozku.
Pondělí, 9. února 2009
Sice je pravda, že nevystavuju, ale na druhou stranu výstavám mých věcí nebráním. Zvláštní souhrou okolností se ve středu 11. listopadu otevře bez mé účasti výstava asi patnácti obrazů, které vznikly před sedmnácti lety v italském Rimini.
Pondělí, 9. února 2009
Slovník Grafiky 2 vyšel v říjnu, ale pořád ještě nebyl výhradně mou vinou pořádně dán do distribuce - dokonce se ještě neprodává ani na vrátnici AVU, která knížečku vydala. Od října taky plánujeme s Jitkou Grígerovou veřejné čtení ze Slovníku. Zdržuju to opět já, nechce se mi už několik měsíců udat žádné závazné datum ani místo. Možná na konci března a snad na akademii. Zde na blogu to určitě bude oznámeno nejdřív.
Úterý, 20. ledna 2009
Davidovi Černému, Krištofu Kinterovi a Tomáši Pospiszylovi se povedlo něco vzácného: skutečný skandál. Dokázali spustit mechanizmus, v němž počet jejich kritiků a obhájců lavinovitě narůstá, a každá jejich reakce, tedy i negativní, nebo zvláště ty negativní, se pozitivně účastní na tvaru výsledného díla.
Neděle, 11. ledna 2009
Bavili jsme se s děckama v ateliéru - děckama pochopitelně myslím naše dosti už přerostlé studenty Grafiky 2 na AVU - o prezentaci ve výtvarném umění. Prezentace je v našem oboru tak samozřejmá a kladná, že debata o jejím nebytí, nebo aspoň omezení, vyznívá předem jako čistě akademická. Prezentaci je naopak potřeba všemi způsoby posilovat; kdoví, jestli se už všichni dávno neshodujeme, že ona je vlastně tím uměním.
Neděle, 2. listopadu 2008
Doznal jsem se tady už, že jsem se dvacet let nebo kolik nečesal. Ale asi stejně roků mi trvalo, než jsem si poprvé skutečně poslechl první desku E.
Pondělí, 27. října 2008
Moje sestra Vladimíra nesleduje (na rozdíl od naší tety Míly) hokej ani fotbal, ale když se přece vyskytne v místnosti, kde se utkání sleduje, zeptá se napřed kteří jsou slabší, a těm pak celým svým vášnivým srdcem fandí.
Pátek, 24. října 2008
Po nejméně dvaceti, ale možná dvaceti pěti letech jsem se teď poprvé učesal.
Sobota, 18. října 2008
Do přednášky na vernisáži Bordelu jsem zamíchal i několik bajek, které jsem si toho dne poznamenal během cesty v náklaďáku z Knínic do Prahy.
Úterý, 14. října 2008
Při jedné večerní jízdě autobusem z Prahy vedle mě seděla nějaká slečna. Kdybych si na lidech všímal šatů, a nechtěl je vidět jen bez nich, tak bych asi naznal, že je pěkně oblečená, a kdybych věděl, co je v módě, tak bych asi připustil, že ví, co je v módě. V každém případě bylo vidět, že o sebe velice dbá. Objevil se užnevímjaký důvod dát se do řeči a díky tomu jsem si všiml zvláštní věci: její dech voněl po hovně.
Úterý, 14. října 2008
Přemýšlím, proč Bordel. Jméno pro výstavu přišlo tentokrát intuitivně, a když se mě na to při vernisáži tu a tam někdo ptal, dostával mě do rozpaků. Bordel se přitom zcela spontánně promítal i do doprovodných jevů: návštěvníkům jsem jako brejlatej profesor při "přednášce" předal zbytečné informace, jako vegetarián jsem jim zařídil rožněnou krkovičku, plnou chutných akrylamidů, nitridové nakládací soli a dehtových sloučenin, a jako kdysi "alternativní" rocker jsem je potěšil nekonečným proudem recyklovaných středoproudových Rudových hitů. Ošetřil jsem i stylové podprahové detaily na vlastní osobě, jako byly špinavé nehty, děravé boty, rozepnutý poklopec, beďary na nose - a nevylučuju, že také zápach z úst... Ve vlahém probarveném večeru, přes blok vzdálení od Národní třídy, jsme dělali strašný bordel, čudili jsme do oken a tančili na ulici, takže na nás třikrát musela přijít policie, zatímco o dalších pár bloků vedle střílel jeden Paroubkův kamarád do druhého.
Úterý, 7. října 2008
Při vernisáži výstavy Bordel v Galerii Havelka tento čtvrtek se dočkáte také ohlašovaného křestu právě vydaného Slovníku Grafiky 2!
Úterý, 7. října 2008
Kdysi jsem byl pozvaný na velkou výstavu, u které jsem pochyboval, jestli na ní vůbec mám být. Nakonec převážilo, že nemám. Pověsil jsem tam několik celkem bezbranných obrazů a fakticky jsem tím zmizel. Zástupy obrazy obtékaly a obrazy zůstávaly netknuté.
